Ježek Sonic slaví 30 let své existence. Toto kulaťoučké jubileum spojili ve společnosti SEGA mimo jiné s vydáním hry Sonic Colours Ultimate. Pamětníci už možná tuší, že tahle narozeninová párty bude mít trochu hořký dojezd. Jak to?

Recenzována verze PS4

Inu, v první řadě není Sonic Colours Ultimate novou hrou, ale spíše uhlazenějším remasterem hry z roku 2010, která se objevila na konzoli Nintendo Wii. To by samo o sobě nikterak nevadilo, pokud stejně jako já původní hru neznáte. Stáří jedné dekády je však na titulu vidět možná až příliš. Na druhou stranu patří k tomu lepšímu, co se Sonicem ve 3D grafice vzniklo… ale zase ne o moc.

Utíkej, Sonicu, utíkej!

Je pravda, že vymyslet jakous takous solidní zápletku, která by přiměla Sonica běhat jako namydlený blesk, je neřešitelný kumšt. Nemá smysl očekávat epický příběh plný zvratů a hlubokých myšlenek. Překvapivě je to dobře si čas od času odfrknout a nepatlat si hlavu nějakými dějovými linkami nebo vztahy mezi postavami. Tady prostě jen běžíte vstříc – překážkám, nepřátelům, výzvám a bossům.

Dr. Robotnik (nebo chcete-li Eggman, ale já jsem stará škola) postavil obří lunapark umístěný ve vesmíru a snaží se sestrojit zbraň pro ovládání mysli. K tomu potřebuje dostatek energie od mimozemské entity jménem Wisp, a tak se Sonic vydává tyto roztomilé emzáčky zachránit. Už teď je zřejmé, jak to celé dopadne. Prezentace příběhu a posouvání děje jsou průměrné. Dialogy spíše potěší, jsou dabované a místy vtipné. Na první pohled vás nepotěší vizuální zpracování scén, které by jistě sneslo větší péči. Osobně mě zamrzela absence většího počtu postav.

Přečti si  Cities: Skylines 2 nevyjde letos na jaře pro konzole, jak bylo původně plánováno

Co si naopak zaslouží pochvalu, je level-design. Herní svět zábavního parku je rozdělen do několika tematických částí. V každé z nich vás čekají jednotlivé úrovně a na konci souboj s bossem. Tematické zaměření dává tvůrcům vymyslet si na hráče v podstatě cokoli a svou kreativitu ždímají na maximum.

Rychlý průlet, nebo experimenty?

V každé oblasti na vás čekají plošinky, skokánky, zákruty, ostny a celkově velmi slušné spektrum překážek a nástrah, které otestují vaši rychlost a postřeh. Sonic se již tradičně řítí jako neřízená střela a jednotlivé úrovně vám umožní prosvištět klidně pod dvě minuty. Současně můžete zvolit také pozvolný postup a vyzobávat bonusy. Velmi osvěžujícím dojmem působí plynulé přechody z 3D do 2D perspektivy a naopak. A přiznávám, že nejednou jsem si zavzpomínal na staré dobré 2D hry se Sonicem. Na staromilce myslí tvůrci také přítomností určitých nepřátel nebo pastí, samozřejmě ale nechybí ani několik novinek, respektive variací. Souboje s bossy do ranku zábava rozhodně nepatří. Jsou spíše za trest než za odměnu. Jsou nudní, nezajímaví, nevyznačují se žádným originálním prvkem a opakují se. Tato část mi přišla naprosto zbytečná.

Do hry se dostávají také mimozemští Wispové. Při brouzdání lunaparkem postupně získáváte rozmanité schopnosti jednotlivých bytostí. Ze Sonica se tak na patřičných místech stane třeba podzemní vrták, raketka pro létání, žralok a další. Tyto schopnosti přinášejí nové herní mechaniky a umožní vám dostat se na dříve nedostupná místa a projít level jiným způsobem, respektive jinou cestou. Netřeba zmiňovat, že právě na těchto místech se skrývají bonusové mince nebo tokeny pro odemknutí kosmetických doplňků nebo odemknutí postavy Super Sonica. Jinak je gameplay toliko „sonicovký“ přesně tak, jak to máme rádi.

Přečti si  Stellar Blade v novém traileru představuje silné výbušné schopnosti

Hra vás tímto způsobem nutí k opětovnému procházení levelů, což není úplně špatný nápad. V praxi celou řadou úrovní prolétnete tak rychle, že si je ani neužijete. Pokud se však rozhodnete vybrat opravdu všechny tokeny, čeká na vás notná dávka hardcore minut až hodin. V tom je ale jedno z kouzel Sonic Colours Ultimate. Pokud chcete jen plošinovku, která se dá prolétnout bez větších záseků, můžete (jedinou výjimkou je pouze finální část, ta je o nervy). Jestli chcete opravdovou výzvu pro skalní fanoušky Sonica, máte ji tady. Náročné pasáže se objeví samozřejmě pokaždé a je na vás, jak se s nimi vypořádáte Vyjma samotného závěru jich není mnoho. Současně jsem dalek toho, abych hru Sonic Colours Ultimate označil za dětsky jednoduchou hru. Výzvy, které před vás postaví, mohou být pěkně tuhé a za checkpointy a absenci klasických životů ještě budete rádi. Je potřeba říct, že občas za špatným skokem, úhybem a pádem do propasti stojí také ne úplně dokonale vyladěné ovládání.

Vývojáři: Blind Squirrel Entertainment

Vydavatel: SEGA

Datum vydání: 7. 9. 2021

Česká lokalizace: Ne

Velikost hry: 6.20 GB

Platformy: PS4 (recenze), PC (Epic Games), Xbox One, Nintendo Switch

PŘEHLED RECENZE
Grafika
7
Zvuk/Soundtrack
5
Příběh
4
Hratelnost
7
Zábava
6
Herní doba
8
Dominik Wetter
Pisálek, kulturista teoretik, cimrmanolog, aspirant agentury Hurvínkovo spasení a hráč s mizernou muškou, která se za ty roky rozhodně nezlepšila. Nejlepší hra? Agent Mlíčňák.
recenze-sonic-colours-ultimateSonic Colours Ultimate je ve výsledku nadprůměrnou plošinovkou. Remaster pomohl hře prokouknout po vizuální stránce. Prostředí se pěkně blyští a hraje všemi barvami. O to větší šok pak zažijete při sledování filmečků. Kupu kladných „ringsů“ získává Sonic za neotřelý level-design, který umožňuje znovuhratelnost a ve spojení s unikátními schopnostmi Wispů vás k tomu i tak nějak nutí. Hratelnost je typicky sonicovská a kloubí klasické herní mechanismy s novými, 2.5D perspektivu s 3D prostředím. Přesto by si taková ikona, jakou Sonic je, určitě zasloužila něco víc – zbrusu novou hru. Remaster 11 let starého titulu je sice hezká věc, ale vzhledem k výročí modrého ježoura je to spíš taková náplast.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno