South of Midnight je akční adventura s neotřelou atmosférou a vzezřením, která byla oficiálně vydána již loni na PC a Xbox. V těchto dnech jsme se pohádky z bažin dočkali i na konzole PlayStation 5 a Nintendo Switch 2. Bude mít i tahle hluboce depresivní pohádka šťastný konec?
Recenzovaná verze: PS5
Hře South of Midnight se rozhodně nedá upřít celá řada zajímavých aspektů. Herní svět, grafika, příběh (byť na začátku dosti plytký) se silnými motivy vytvářejí poutavý zážitek, který mě stále nutil rozplétat vlákna a motivoval k postupu dál.
Každý z nás má své vnitřní démony
Slovní spojení „rozplétání vláken“ je v tomto případě více než na místě – ujmete se totiž role náctileté Hazel, která postupně rozkrývá své nadání tak zvané tkalkyně – osoby, která má schopnost zacelit duševní rány lidí a sňat z nich psychickou bolest nebo alespoň nabídnout pochopení a naslouchat.
Právě tímto aspektem se hra South of Midnight dostává až do filozofické roviny, kdy předkládá otázky osobního utrpení, hříchu, strachu, smrti, násilí a dalších nepěkných vlastností a vnitřních traumat, kterým je každý z nás během života vystaven a neseme si to všechno v sobě.
Pohádka pro dospělé
Těžké osudy zdejších postav jsou zasazeny do pohádkového, místy až groteskního světa. V kombinaci s perfektní hudbou a dabingem postav (především hlavní hrdinky Hazel) vzniká na první pohled svět, který láká k objevování. South of Midnight se navíc nikterak netají tím, že je to pohádka a způsob vyprávění vám prezentuje skrze kapitoly knihy. Nutno podotknout, že tento způsob je vlastně fajn.
Neodradila mě ani notná dávka notně depresivních a smutných příběhů. Vetkaný jižanský folklór a mytologie fungují v rámci pohádkového vyprávění skvěle. Jen se musíte připravit na to, že…lidé dělají zlé věci… Celkové prezentaci hry nejde moc vytknout a díky celkové atmosféře mi nevadila ani brutální linearita (ještě navíc umocněna navigační vlnou kdykoli a kdekoli). Jenže toto není interaktivní příběh, ale akční adventura, a tak je důležitá i hratelnost. A v té South of Midnight chybí jedna pletací jehlice.
Těžkopádný gameplay a repetitivnost
South of Midnight se de facto skládá ze dvou stěžejních částí – průzkumu okolí s parkourem a soubojů v arénách. Samotný koncept bych byl ochoten vzít na milost. V tomto případě se mi docela líbilo, že aktivity jako skákání, prozkoumávání okolí apod. jsou striktně oddělený od boje (přítomné hádanky jsou natolik primitivní, že o nějakých puzzlech nemůže být řeč – snad až na jeden moment, kdy řešení bylo o minutu delší než obvykle. I přes svoji linearitu nabízí místečka, kdy se můžete odklonit od hlavní cesty a získat bonusové „chmýří“ pro vylepšení útoků a nové pohyby. Víc ale nečekejte.
Po prohledání všech domečků a zákoutí už vás čeká souboj s démony (stigmaty – něco na způsob špatných a zlých myšlenek nebo zážitků)) na rovinatém a ohraničeném plácku. Jenže tady South of Midnight výrazně zaostává. Souboje jsou de facto genericky stejné, mají žalostně malý repertoár nepřátel a nápaditost útoků. Jeden typ za vámi neustále běhá, najednou se zastaví, udělá útok, poskytne vám okno na útok a tak stále dokola. Druhý vypouští mušky a další typy enemáků zmiňovat nebudu, protože to už bychom se nebezpečně blížili všem variantám. Souboje s bossy na první pohled vypadají impozantně, ale je to zejména tím, jak jsou velicí. Jinak se v podstatě nevyznačují nějakou nutností přemýšlet, hledat schéma a čekat novinky. V podstatě ve všech fázích se chovají stejně a mají také stejný vzor, jak je porazit.
Druhým zásadním nedostatkem je na můj vkus notně toporné ovládání. Souboje se odehrávají primárně zblízka, ale jen bušení do tlačítek/tka je za chvíli nudné. Akci nepomáhá ani těch pár speciálních útoků. Nejhorší je ale celkový pocit z boje – po celou hru jsem měl pocit, že pohyby jsou pomalé, opožděné, s přílišnou prodlevou, takže nepřítel, který má naprogramovaný útok za jakýchkoliv okolností, mi uštědřil zásah. Tato nemotornost je nejvíce vidět při kombinaci útoků s úhybem. Sice vám šipky signalizují hrozící nebezpečí, ale než se animace dokončí, mnohdy nestihnete uhnout, i když byste chtěli. Navíc souboje v koridoru jsou po krátké době repetitivní, nepřináší nic nového a musíte je absolvovat z pouhé nutnosti. Jasně, nečekal bych, že Hazel bude akrobat jako Princ z Persie, ale ovládání v soubojích mi prostě nesedlo.
Čeština a technické zpracování
Za co hru South of Midnight mohu pochválit, je lokalizace do češtiny. V nastavení najdete velikost titulků a možnost zvolit tmavé pozadí dialogů, takže texty jsou dobře vidět. Co už je horší, tak je dělení titulků. Na střední velikost jsou poměrně často poslední slova odskočená do dalšího titulku. V praxi tam máte přečtenou téměř celou větu, ale čekáte, až se dialog nebo monolog posune dál a vy zjistíte, jak končí. Docela to narušuje celistvost výpovědi.
Technické zpracování má také své mouchy. Kamera v soubojích sem tam nespolupracuje a nad bojovou arénou nemáte přehled. Občas dojde také na glitch nebo zaseknutí v těle nepřítele, takže nevidíte nic.
Musím však ještě zmínit grafiku. Tvůrci využívají tzv. stop-motion techniku, takže animace / cut scény působí – záměrně – lehce trhaným dojmem. A to včetně animace úst. U lidských postav to tak zřetelné není, ale když s vámi hovoří obří sumec… celkově vzato, měl jsem problém si na to během celé doby hraní zvyknout. Ale to je můj problém a je super, že se tvůrci rozhodli využít něco ne příliš okoukaného. Vzhledem ke stylizaci hry se tento grafický koncept hodí skvěle.
Vývojáři: Compulsion Games
Vydavatel: Xbox Game Studios
Česká lokalizace: ANO titulky
Datum vydání: 8. dubna 2025
Datum vydání pro PS5: 31.3.2026
