Když by se mě někdo zeptal, do jakého týmu patřím, bez váhání bych řekl tým Mortal Kombat. Zatímco „Mortálek“ byl krásně krvavý, plný fatalit, brutality a dal se hrát na počítači! (tj. schovaný před rodiči, aby nebylo vidět, jaké krváky zaníceně hrajeme), Street Fighter tvořil jen jakousi výplň mezi hraním Maria a hokejem Ike Ike! Nekketsu Hockey Bu na Famiconu (což byl z mého pohledu nejlepší hokej až do NHL 98). O Tekkenu, Soulcalibru nebo jiných bojovkách nemohla být ani řeč. A jakoby s tím nový Street Fighter 6 počítal a snaží se být přístupný veteránům série i úplným nováčkům, kteří mastí rubačky výhradně po pěti pivech v baru.
Jak jsem naznačil, značka Street Fighter mi není úplně vlastní, ale ani cizí. V rámci bety na PC mě zaujalo následující: kompetitivní souboje, sociální funkce a tvorba postavy. Capcom se evidentně pokouší okořenit klasickou bojovku moderními prvky a náloží dalšího herního obsahu, který je tak mohutný, že… se na to podíváme v recenzi.
Jak jsem naznačil, značka Street Fighter mi není úplně vlastní, ale ani cizí. V rámci bety na PC mě zaujalo následující: kompetitivní souboje, sociální funkce a tvorba postavy. Capcom se evidentně pokouší okořenit klasickou bojovku moderními prvky a náloží dalšího herního obsahu, který je tak mohutný, že… se na to podíváme v recenzi.
Tvorba postavy dle vašeho gusta
V rámci hlavního menu hry máte na výběr ze 3 základních režimů. Kromě kompetitivního on-line mlácení v Battle Hubu zde najdete ještě Fighting Ground, což jsou de facto další možnosti mlácení off-line nebo v různých módech, a World Tour – jakási příběhová linka vámi vytvořené postavy ve stylu „z naprosté nicky uznávaným šampionem/šampionkou či chcete-li šampionetem.Okamžitě jsem zamířil do on-line režimu, kde jsem bez znalosti ovládání dostával strašlivou sodu. A tak jsem se raději vydal na svoji World Tour.
V této chvíli už máte vytvořenou postavu a nutno říct, že si vývojáři opravdu vyhráli. Kromě přednastavených tělesných proporcí můžete upravit takřka každý sval na ruce, noze, krk a jo – velikost hrudníku taky. S přehledem si vytvoříte groteskního bojovníka, který by okamžitě zapadl do kteréhokoli panoptika. Možnosti jsou ale vskutku velmi bohaté a fantazii se meze kladou jen těžce. Teď už je ale čas vyrazit.
World Tour – příběh v polootevřeném světě
Z pohledu třetí osoby se vydáte na cestu bojovníka, který si chce splnit svůj sen – být nejlepší. V podstatě jste takový Ash Ketchum, jen místo pokémonů máte svoje pěsti. Ale nebojte, souboj si můžete dát naprosto s každým a taky na vás co pár kroků vyběhnou zájemci o pár kopanců.
Pohybujete se po městě Metro City, kde všechny NPC postavy chodili v mládí na bojové sporty, protože není problém kohokoli vyzvat na souboj. Krátké a svižné souboje vám dávají zkušenosti a představují postup v hlavní příběhové lince. Postupně narazíte na ikonické charaktery ze série Street Fighter a jakožto mladý novic se stanete i jejich žáky. Tím získáte přístup k jejich charakteristickým pohybům a útokům. To vám postupně dává prostor vybudovat si vlastní bojový styl, který má špetku z onoho, špetku tamtoho dle libosti. To je velmi zajímavý prvek a zpočátku i zábavný.
Nadšení ale postupem času vyprchává jako bublinky z otevřené limonády. Notný podíl na tom mají souboje se členy místního gangu. Na ty narážíte enormně často, utéct se jim nedá, a zejména v noci jsou jich ulice plné. V praxi tak co pár kroků vstupujete do souboje, o který nemáte zájem, zdržuje vás a narušuje celkové tempo hry. Když si odmyslím tyto neskonale otravné obyvatele ulic, celý svět není nikterak zajímavý ani zvláštní, a dokonce ani hezký. Toho si všimnete velice rychle, protože budete běhat sem, tam a zase zpátky… a pořád dokola. Po stránce grafiky se taky nejedná o kdovíjaké oslnění a narazíte na technické nedostatky, například doskakování textur, prolínání vlasů apod.
Zadání jednotlivých misí taky není zrovna z pera mistra scénáristy. Například několik dlouhých minut běháte po městě a řešíte „záhadu tajemné kabelky“…proč? V tomto kontextu poměrně komicky působí název World Tour. Ano, do světa se sice podíváte, ale rozhodně nebudete mít takový prostor jako v Metro City. Spíš bych to přirovnal k takové krátké návštěvě v rámci misí.Snaha o to vložit do Street Fighteru 6 plnohodnotný příběhový mód se cení, ale jakožto nezaujatý hráč musím říct, že se to nepovedlo, hodně nepovedlo.
Dabing na půli cesty…přinejlepším
Nemyslím si, že je dabing postav bezpodmínečně nutný. Ostatně hra Legend of Zelda: BoTW měla také dabing jen sem tam, respektive v hlavních cutscénách, a nepůsobilo to vůbec špatně. Pravděpodobně proto, že to je špičková hra. Jenže to režim World Tour není, a tak tento částečný dabing bije do očí. Korunu tomu nasazuje vaše postava, která pro jistotu nevydává ani zvuky a při vyjadřování emocí vypadá jako ryba. Kdybych hodnotil tuto část samostatně, šmahem bych jí dal hluboce podprůměrné skóre.
Naštěstí je tu Battle Hub
Battle Hub je ve své podstatě ryzí bojovkou jeden na jednoho on-line v hodnocených nebo „sranda“ soubojích. Na výběr máte poměrně slušnou skvadru, ve které nechybí staří známí od „paní stehnové“ Chun-li po Zangiefa. Každý z nich má své specifické údery, komba a do značné míry i styl boje, který musíte ovládnout, jinak jste bez šance. Můžete bojovat enormní silou na úkor rychlosti, být pomalejší, ale zase zandávat údery zdálky, využívat ultimátní útoky apod. Celkově na mě systém soubojů působí velice dobře. Donutí vás sledovat soupeře a reagovat na jeho pohyby.
Byl bych dalek prohlásit, že se jedná o nějakou zběsilou akci, ve které stačí něco mačkat a ono z toho něco vypadne. To možná funguje u Mortal Kombatu, ale tady ne. Zde musíte vědět, co děláte a jak to děláte. Reflexy jsou alfou a omegou a když ještě budete o krok napřed, máte vyhráno. Efektivně vedený souboj je jakousi přehlídkou counterování. Nejsilnější útoky totiž mají efekt při odhadu soupeřova útoku a správném načasování protichvatu, respektive jeho vykrytí blokem a následným úderem a kombíčkem. Zní to složitě? Ano. Chce to čas? Ano. Jenže právě v tomto ohledu je Street Fighter 6 nadmíru přístupný nováčkům.
Nabízí komplexní soubojový systém, ale současně vám umožní vybrat si moderní ovládání, které vám nastudování pohybů a speciálek usnadní. Nepopírám, že vám to pár hodin, nervů a vlasů vezme, ale odměna za to stojí. A pokud pak vyzvete na souboj kamaráda, zneuctíte ho mnohem více než v Mortalu. Samozřejmostí je rovněž obsáhlý tutorial a další návody, ale praxe je nejlepší. Za zmínku stojí i prvek Drive – tedy ukazatel, který vám umožní speciální údery, blokování, úhyby a protiútoky na nechráněné místo. Během souboje se spotřebovává, ale také se při správně načasovaných pohybech obnovuje. Tento prvek tak do zápasů přináší další aspekt, se kterým je třeba počítat.
Navíc se na všechno to dění moc pěkně kouká. Komba vypadají vizuálně skvěle, jsou doplněna křiklavými grafity barvami, což sice nesedne každému, ale vypadá to cool. A to nejdůležitější – prostě se to parádně hraje. Bojovka jako bílé víno – čisté, slušně dává a trefí se do chuti matadorům i začátečníkům. Jedinou kaňkou je snad jen nutnost vytvořit si účet Capcom, respektive Capcom ID, abyste se mohli do on-line arény dostat.
