Rockstedy je známe především pro svou Arkhamskou trilogii, v níž jste měli možnost se vžít do role Bruce Weina a ochránit své město před všemi ikonickými padouchy s Jokerem v jeho čele. Ovšem od vydání posledního dílu uplynulo již deset let a fanoušci studia netrpělivě vyhlíželi další velký superhrdinský titul, který nyní dostáváme v podobě live service kooperativního akčního dobrodružství Suicide Squad: Kill the Justice League.
Recenzovaná verze: PC
Hned na úvod bych rád připomněl, že vývoj hry se potýkal s ne příliš kladným přijetím fanoušků po několika nepříliš působivých představeních. To vše zejména ve spojitosti s live service službami a monetizací, od které následně muselo studio značně upustit a některé systémy přepracovat.
A ani spuštění hry nebylo zcela bez problémů, kdy Suicide Squad: Kill the Justice League to byl obtížný začátek, protože během pouhých hodin od svého spuštění měla hra četné problémy se servery, kvůli nimž mnoho hráčů téměř celý den nemohlo hrát hru v předběžném přístupu, za který si zaplatili.
Hned z kraje musím bohužel podotknout, že Suicide Squad: Kill the Justice League dělá stejné chyby, které kdysi zničily Marvel’s Avengers. Soustředí se na to, že je hlavně live service hrou, a aspekty, jako je její provedení, hratelnost nebo hloubka, nechává zcela stranou. Do jisté míry je Sebevražedný oddíl v jinak ponurém prostředí docela zábavný, minimálně pro mladší publikum. Je tu stejně tolik filmečků jako samotného gameplaye, což dá vyniknout slušné grafice, dobrému dabingu ale se špatnými dialogy a jednoduché hratelnost, která, ačkoli je poměrně neohrabaná, dohromady vytváří mnohdy frenetickou a rychlou střílečku, která se odehrává v kulisách Metropolis.
Více času ve vývoji a některé zásadní změny by však této hře prospěly, protože na hratelnosti má titul mnoho problémů, stejně jako to, jak otravný je po celou dobu HUD. Jedním z problémů Suicide Squad je, že působí jako naprosto generická hra, která postrádá vlastní duši či osobitost. Nevyčnívá, nepřitahuje pozornost a spoléhá se pouze na své licence, aby dosáhla jisté atraktivity. Kdyby se jednalo o hru s neznámými hrdiny, těžko by se dalo hovořit o tom, že se jedná o skvělou AAA produkci.
Jakmile jste viděli jeden film Sebevražedného oddílu, viděli jste vlastně všechny. V této hře to není jinak, protože se v ní objevuje další pestrá parta neochotných béčkových padouchů, kteří zachraňují svět před neustálou hrozbou okamžitého zničení. Premisa, že se Liga spravedlnosti změní díky Brainiacovi ve zlo, se mi celkem líbí, ale myslím, že hra přihodila příliš mnoho vymožeností ve prospěch hlavních hrdinů, aby to bylo uvěřitelné. Přesto se jedná o zábavný příběh, který sice nepřináší nic nového, ale alespoň není nijak zvlášť špatný. To by byla jedna z nejdůležitějších a nejzajímavějších věcí na hře, kde je opravdu vidět, že se vývojáři snažili dát nám zápletku, která víceméně funguje a kterou si v určitých momentech můžete užít.
Pohybovat se po světě s pomocí superschopností není na první pohled špatná myšlenka, zvlášť když to děláte s tak charismatickými postavami, jako jsou tyto. Sebevražedný oddíl má hratelnost, která má ale k zábavě daleko. Co se týče mechanik, hra vybízí k rychlé akci, implementuje do hry protiútoky a násobiče skóre, čímž podporuje spíše pohyb než pečlivé a promyšlené plánování. Co však zpočátku působí svěže, po několika hodinách skončí jako fádní a nudné mačkání dvou tlačítek, což opět vyvolává pocit, že zažíváte něco příliš generického a plochého.
Gameplay je založen především na třech důležitých pilířích: Základem jsou dva hlavní pilíře: rychlý přesun a traverzovánání, střelné zbraně a boj zblízka. Naše schopnosti budou záviset na tom, jak se budeme s postavou pohybovat a útočit, abychom z ní vytěžili maximum. To proto, že každý z protagonistů je zcela jiný. V případě King Sharka budete moci využít jeho velkou hybnost a následně padat na nepřátele a způsobit jim velké poškození. Vedle toho Deadshot, který se stal mým oblíbencem sází na rychlý pohyb pomocí jetpacku, odstřelovací pušku a rychlou útočnou pušku.
Kromě toho se dočkáte i jistých RPG prvků, kdy budete mít k dispozici strom dovedností, abyste mohli s našimi padouchy vytvářet ty nejlepší kombinace. Prvek, který se snaží dodat hře určitou hloubku, ale díky tomu máte pocit, že byl do hry naroubován, protože pro účely hry je příliš nepotřebujete.
Na začátku jsem zmínil otravný HUD, ten je během hraní docela hodně zřetelný a zabírá velké množství obrazu, což bylo vidět už v prvních gameplayích a bohužel to stále nebylo opraveno bez ohledu na to, jak moc si na to komunita stěžovala. To znamená, že když se akce vyvíjí tak rychle, vše je nakonec příliš chaotické, což někdy vyvolává pocit, že přesně nevím, co dělám, nebo zda je mé počínání v daném okamžiku tou nejlepší možnou strategií.
Na druhou stranu je Sebevražedný oddíl mnohem větší než jen tým čtyř padouchů, který je vyobrazen ve hře, což dokazují filmy i komiksy. Přestože měli vývojáři možnost mít mnohem větší obsazení, oceňuji, že se rozhodli držet lehce na uzdě a zaměřili se jen čtyři hlavní členy. Tato čtveřice má během hry dobrou chemii a v akci i mimo ni se dobře doplňují.
Co se týče vedlejších misí, máme tu například mise Riddlera. Ty zpočátku působí zajímavě a zábavně, ale když je chvíli plníte, necítíte nutkání abyste v nich pokračovali. Opakování mnoha „náhodných událostí“, které jsou stále stejné, mě nakonec od hraní zcela odradilo.
Technická stránka PC verze je další poměrně rozporuplnou věcí, na kterou musím poukázat. Na samotné spuštění hry a její problémy se servery jsem již upozornil na začátku, ovšem to není vše. Hra se potýká s podivným načítáním a podivnými procesy na pozadí, které nedokážu nijak vysvětlit, ale mají velký vliv na plynulost hraní. Hra i přes fakt, že byla nainstalována na velmi rychlý M2 SSD disk, tak v určitých bodech téměř zamrzla, odpojila mě od Discordu, rozblikala klávesnici, načež se po 30 – 60 sekundách opět rozběhla. Netuším, zda za to mohou stále nějaké potíže se servery, nebo, zda je problém na straně enginu, ale jedno vím jistě a to, že titul byl primárně vyvíjen jako konzolový a následně byl portován na PC. V ruinách Metropolis, kde se pohybujete rychle, nebo když se ve hře objeví velká skupina nepřátel, hra trpí malými poklesy FPS a to i na právě testované 4070 Super, což vás může obtěžovat. Upřímně doufám, že se to postupem času zlepší.
Závěr
Vzhledem k povaze hry a jejím mechanikám, se obavám, že hru čeká podobný osud jako Marvel’s Avengers, jejíž servery zejí prázdnotou a nikdo o ni již nemá zájem. Ovšem to mají zatím ve svých rukou vývojáři a vedení Rocksteady, kteří to mohou následnými aktualizacemi a obsahem ještě zvrátit, ale popravdě tomu osobně příliš nevěřím.
Znamená to, že byste neměli dát hře šanci? Vše bude záležet na vás. Být velkým fanouškem těchto postav je pravda, že si ji můžete díky tomu užít více, ale za ostatní hráče mám pocit, že hra je příliš prázdná, bezduchá, nepřehledná a s hratelností, která zdaleka nemá kvalitu, kterou by hra tohoto studia s touto licencí a žánrem měla mít. Navíc se obsah po několika hodinách hraní nakonec začne opakovat a poměrně brzy generuje nechuť pokračovat.
Celou dobu jsem si říkal, co se to jenom s hrami a vývojáři stalo? Proč mám pocit, že jsou hry čím dál tím více bezduché? Proč nikdo nemá chuť zaplatit dobré scénáristy, kteří by napsali skvělé a zábavné dialogy s dobrou zápletkou? Proč zmizela chuť motivovat vývojáře k tomu, aby vytvořili něco zcela jedinečného a odvážného, na co budeme vzpomínat i po letech? To jsme opravdu všechno dobré již hráli a teď chceme jen další hloupou střílečku, která bude plná barev, efektů, battle passů, mikrotransakcí a dalších hovadin, které se jen pokouší dojit naše platební karty? Jak to tak pozoruji, tak asi ano.
Vývojář: Rocksteady Studios
Vydavatelství: WB Games
Datum vydání: 30. 1. 2024
Platformy: PC, PS5, XSX|S
Česká lokalizace: NE
