The Callisto Protocol bylo bez pochyby v hledáčku mnoha fanoušků vesmírné hororové série Death Space, kteří doufali, že tato nová značka převezme štafetu po sérii od EA a posune sci-fi survival horor na další úroveň, zejména když projekt vedl Glen Schofield. První náhledy na hru slibovaly brutální úmrtí hlavního hrdiny a skutečně hutnou atmosféru. Je tedy The Callisto Protocol titulem, který naplnil očekávání nebo je to jen další hořká pachuť, kterou musíme tento rok snést?

Recenzovaná verze: PS5

Na úvod jen připomenu, že Dead Space měl naprosto skvělé tempo, ve kterém dokonale spojoval hratelnost a vyprávění příběhu takovým způsobem, že je dodnes považován za vzor sci-fi survival hororů. Není tedy divu, že Motive Studio pracuje na jeho remaku, ale zpět k The Callisto Protocol.

Toto dobrodružství začíná krátkým představením světa a prostředí. Hráči ovládají postavu jménem Jacob Lee, který je pilotem vesmírné lodi, se kterou byl nucen přistát na planetě Callisto poté, co se ji pokusila unést teroristická skupina. Bohužel na planetě je nezákonně zatčen a uvězněn ve věznici Black Iron. Zde se však věci tak nějak rychle zvrhnou a ve věznici vypukne chaos, kdy mnoho vězňů bylo napadeno nebo zabito neidentifikovatelnými tvory známými jako „biofágy“. Jacob se snaží utéct a prodírá se armádou nakažených, aby byl konfrontován s dalším vězněm, který říká, že má plán útěku, a Jacobovi nezbývá nic jiného, ​​než mu věřit.

Úvodní momenty seznamují hráče s tím, co bude jeho náplní po zbytek hry. Namísto boje na dálku, vás Callisto Protocol bude tlačit na boj zblízka, kde hlavní prim hraje úhyb a následný útok. Překvapivě je boj velmi jednoduchý. Úhyb palcem uděláte vždy, kdy vidíte, že se nepřítel napřahuje k útoku, nepotřebujete tak tedy nijak extrémně časovat, o následném útoku netřeba mluvit.

The Callisto Protocol na první pohled připomíná klasické filmy jako Vetřelec, ale s postupem času se pomalu mění ve zmiňovaný Dead Space. Hra dělá vše, co je v jejich silách aby vzdala hold Schofieldovu opusu, ale s řadou problémů, které pochází nejen ze špatného příběhu, ale i z řady technických problémů. Řekl bych, že začátek příběhu byl nejvíce vzrušující, kdy procházíte lokacemi jen s minimální výzbrojí, takže jedete na solidní adrenalinové vlně. Likvidace biofága jen pomocí kovové tyče je velmi uspokojující. Po zbytek hry ale Callisto Protocol, tak nějak hraje jen jakési druhé housle. Hledal jsem tu hororový zážitek, ale toho se mi tu tak nějak nedostává, lekačky jsou velmi jasně předvídatelné a hře celkově chybí ona děsivá atmosféra, nepomáhá dokonce ani hra v noci se sluchátky. Jediné, co se dá považovat za děsivé, jsou detailní kusy lidského masa, krev stříkající na Jacobovu hlavu a oblek, ale i toxický odpad a fekálie, které jsou rozstříkávány do okolí.

Gameplay nevylepšuje ani rukavice zvaná „The Grip“, která funguje podobně jako telekineze Dead Space. Bohužel díky ní jste skutečně OP a herní zápletka tím tak dost trpí. Navíc se pořád tak nějak nedokáže ubránit pocitu, že Callisto Protocol vykradlo, co se dalo. Příkladem jsou slepí biofágy, které se objeví zhruba v polovině hry. Ti se velmi podobají Clickerům z The Last of Us, dokonce vydávají podobný zvuk. Zatímco s mnoha formami biofágů si hravě poradíte, tak věznice Black Iron je také plná androidů, kteří jsou většinou zblízka neporazitelní, ale lze je zastavit jediným výstřelem do hlavy, což opět ukazuje na to, jak je hra nevyvážená.

Konečně, když se dostaneme k soubojům s bossy, tak ti také recyklují stejný systém boje a porazíte je všechny stejným způsobem, bez jakýchkoli rozdílů, čímž se stávají naprosto zapomenutelnými. Celkově vám tak kampaň zabere nějakých osm hodin v závislosti na vašem tempu a zvolené obtížnosti.

Příjemným zpestřením při hraní je implementace různých funkcí ovladače DualSense, který dělá Jacobovu cestu o něco osobitějším zážitkem. Komunikace také probíhá přes ovladač a vyvolává pocit, že s vámi mluví. Jsou to velmi příjemné věci, které zážitek vylepšují, ale bohužel ne natolik aby to překonalo vše ostatní.

Kromě boje je design úrovní také lehce zvláštní a hra je tak díky tomu mnohem více čitelná. Před blížícím se nebezpečím se objevuje mnohem více zdravotních předmětů a různé druhy munice, ale jen zřídka zahrnují environmentální rizika. Hra je navíc velmi lineární a doslova vás vede za ruku.

Co se zvuku týče, tak i zde jsem pozoroval nedokonalosti zejména v dabingu, často postavy otevíraly pusu, aniž by z nich vycházel zvuk a dialogy prostě neseděli, tohoto jevu si všimnete zejména v úvodu hry, ale hned máte pocit jako by to celé bylo spíchnuto horkou jehlou.

Myšlenka jistě dobrá, provedení už tak moc ne.

Celkově The Callisto Protocol sice potěší fanoušky Death Space, ale rozhodně je neuhrane natolik, aby volali po dalším dílu. Survival horor by měl být o budování hutné atmosféry řízení zdrojů, vypořádání se s paranoiou a pokusem o přežití s omezeným množstvím zásob. To vše v The Callisto Protocol chybí a mám pocit, že si při vývoji padlo opravdu hodně podivných rozhodnutí a vývojáři si měli dopřát o něco více času na vývoj.