Recenze: The Last of Us: Part II – Za trochu pomsty šel bych světa kraj

První díl dnes již legendárního The Last of Us se na konzoli PlayStation 3 dostal v roce 2013. Stejně jako se tehdy PlayStation 3 loučil díky novince od Naughty Dogu ve velkém stylu, stejná situace nastává i nyní s jeho tehdejším modernějším nástupcem, jehož pomyslnou labutí písní je The Last of Us: Part II.

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Ellie a Joel během generačního střídání konzolí ušli pořádný kus cesty a z Pittsburghu, kde se převážně první díl odehrával, se přesunuli na sever, do Seattlu. Stejně jako první díl, ani dvojka nevybočuje ze zavedeného a osvědčeného systému promyšlených koridorů. Žádný open-world tak nečekejte, byla by to totiž dost možná i škoda. V uzavřenějších lokalitách mají vývojáři lepší představu o tom, kudy se hráč vydá a připravit mu tak mnohem lepší zážitky, o které by v otevřeném světě mohl přijít. Naughty Dog všech těchto možností opět využívá na maximum a hráče čeká od začátku až do konce maximálně detailní a různorodé prostředí, které je těžce zasaženo post-apokalyptickým nádechem a je radost jej prozkoumávat.

Mnou milovaná činnost dostala v novém díle zcela jiný rozměr. O pár let starší Ellie je nyní více agilní a nedělá jí žádný problém vyšplhat na střechu benzínky, přeskočit plot nebo se zhoupnout na laně na další jinak nedostupná místa. Kromě klasického skrčení si nyní naše hrdinka umí i zcela lehnout. To jí nepomáhá pouze při průzkumu okolí, ale umět si zalézt pod postel vám může leckdy i zachránit kejhák. S ohledem na velký nedostatek zásob, ať už lepících pásek, břitev či jiných výrobních materiálů, je důkladný průzkum každé z oblastí o to důležitější. Z následně nalezených materiálů si můžete vyrobit zápalnou lahev nebo vylepšit některou ze zbraní. Tu a tam narazíte i na tzv. sbíračky nebo magazíny, ze kterých se následně můžete učit nové schopnosti či vylepšovat ty stávající. Obsahu je zde dostatek, o to se bát nemusíte. S naším stylem průzkumu, při kterém jsme vybílili každou místnůstku a jediný šuplíček ve hře nezůstal zavřený, jsme hru dokončili těsně pod 30 nezapomenutelných hodin.

Množství zásob i herní doba samozřejmě záleží i na obtížnosti, kterou si nastavíte před startem hry. Nyní je k dispozici celkem 5 základních obtížností, ke kterým po vydání přibude šestá, Grounded. Ať už hledáte pořádnou výzvu nebo preferujete zážitek z příběhové linky, v cestě vám bude stát kupa nepřátel. Za zmínku jistě stojí WLF. Vskutku dobře vyzbrojená a zásobená armáda, jenž je dlouhodobě ve válce se Zjizvenci, používá při svých operacích i vycvičené psy, kteří nám nadělali více starostí než většina Shamblerů, nového typu nepřátel. Že jsou Zjizvenci pěkná pakáž vám mohlo dojít už z některých trailerů, které vývojáři před vydáním vyslali do světa. Těžko říci, zda je horší jejich vražedný rituál, kdy lidskou duši propustí z těla tak, že oběti vyvrhnou vnitřnosti nebo jejich systematické hvízdání, kterým se dorozumívají, když vás obkličují. Co by vám mělo být jasné je, že táhle hra není ideální pro slabší povahy a děti. Tomuto faktu přidává na váze i skutečnost, že všechna nepřátelská NPC na sebe volají svými jmény a citově reagují na ztráty svých bratrů ve zbrani. Pokud například psovodovi upálíte jeho čtyřnohého parťáka, začne jej oplakávat a vyvolávat do nebes jeho jméno.

Pozorným hráčům jistě neunikne skutečnost, že grafické ztvárnění využívá i efektu filmového zrna, které v kombinaci s ozvučením a nebezpečím číhajícím za každým rohem dodává hře atmosféru, která na vás doslova lehne a ruku v ruce s příběhovou linií vás provede směsí všemožných emocí, od štěstí, přes strach, až po čirou nenávist způsobem, který jsem za svůj hráčský život neokusil.

O zvukovou podobu se i tentokrát postaral již osvědčený Gustavo Santaolalla. Původem argentinského umělce ale tentokrát doplňují i modernější a rytmičtější tóny, které se ke slovu dostávají především v akčnějším pasážích, ve kterých by půvab strunných nástrojů nenavozoval onu potřebnou atmosféru. Že bude hudební složka hry v pořádku, o tom nepochyboval asi nikdo. Poctivě se ale vývojáři zaměřili i na zvukové efekty, které doplňují dění v okolí nebo vaše interakce. Praskající led pod kopyty vašeho oře, čistící hadřík klouzající po hlavni brokovnice nebo psí čumák zabořený v trávě hledajíc vaší pachovou stopu, to vše a ještě mnohem více se dočkalo náležité zvukařské péče.

Co by to bylo za recenzi The Last of Us, kdybychom nezmínili dva nejvýraznější hlasy celého příběhu. Herecké obsazení Ellie a Joela naštěstí nedoznalo žádných změn. Joelův charismatický hlas v podání Troye Bakera, který nám při každém „Hey Ellie“ vyvolával husí kůži, doplňuje tentokrát mírně sprostější Ashley Johnson, která opět dokazuje, že není jen skvělá herečka, která si ocenění BAFTA za roli v rozšíření Left Behind zasloužila, ale že je i výborná zpěvačka.

Jedním z hlavních cílů, které si při vývoji Naughty Dog předsevzal, bylo hru vytvořit tak, aby si ji mohla vychutnat co nejširší skupina hráčů. Proto ve hře najdete více jak 60 možností nastavení, které hru zpřístupní i hráčům s vadou zraku, sluchu či jinými poruchami. Poprvé v historii studia Naughty Dog se také vývojáři rozhodli dát hráčům možnost si kompletně přenastavit namapování ovladače. Nechybí tak přehození levé páčky za pravou nebo možnost auto-aimu. Dobře si uvědomuji, že příprava takových nastavení spolkne hromadu peněz, i tak bych si ale přál, aby se takové možnosti staly v blízké budoucnosti standardem.

Ještě před tím, než se mi The Last of Us: Part II dostalo do rukou, začaly se po internetu šířit různé příběhové spoilery, které měly údajně na svědomí hackeři. Tento odstavec píšu proto, abych ujistil ty z vás, kterým se nějaký ten spoiler dostal do zorného pole, že na váš zážitek ze hry to bude mít vliv naprosto minimální. I já, díky vtipálkovi, který si vyzrazení příběhu vepsal přímo do své profilové fotky na Redditu, na spoiler narazil. O to více jsem byl ale během hry překvapen díky tomu, že byla zákeřná informace zcela mylná. Ať už jste viděli nebo slyšeli cokoliv, můžete si být jisti, že se nic nevyrovná pocitu hru osobně hrát. Příběhová linie je tak obsáhlá a sofistikovaná, že vám nějaký zlosyn dlouholeté čekání neznehodnotí.

A právě příběhová linka je faktor, o kterém se v naší recenzi nedozvíte zhola nic. I kdyby nám Sony dovolilo o příběhu otevřeně hovořit, neudělali bychom to. Story The Last of Us: Part II je totiž doslova digitální dokonalost a každý z vás by si jej měl vychutnat s čistým štítem a pouze s těmi vědomostmi, které posbíral během prvního dílu nebo skrze oficiálně vydaná videa. I tak ale půjdu s kůží na trh a podělím se zde s mým názorem, že příběh TLOU 2 má ten nejsilnější a citově nejvypjatější konec v historii videoherního průmyslu.

Když se mi The Last of Us: Part II poprvé dostalo do rukou, začaly se mně náhle míchat pocity štěstí a paniky. Emocionální horská dráha ale neskončila ani teď, několik dní po dohrání příběhu. Druhý díl vychází už 19. června a já jsem pevně přesvědčen o tom, že celé herní komunitě doslova odfoukne klobouky a změní způsob, kterým na hry nyní nahlížíme. Jak ale napsat recenzi na hru, která svými kvalitami převyšuje ostatní tituly tak, že se absolutně vymyká naším hodnotícím kriteriím? Bude to znít jako omílané klišé, ale The Last of Us: Part II je dechberoucí emocionální koncert, který překonal všechna má očekávání. 

Adam Jacik, šéfredaktor

V okamžiku, kdy jsem rozehrál The Last of Us Part II, mi bylo okamžitě jasné, že toto je přesně ta hra, která vychází jednou za generační cyklus. To, co vývojáři z Naughty Dog dokázali s prvním dílem, bylo neuvěřitelné a s Part II to vše povyšují na zcela novou úroveň. To, že je hra emocionální koncert tu už padlo a osobně se pod to musím jen podepsat, protože jsem se během hraní mnohokrát přistihl, jak si říkám „no ty vole, to si dělají srandu; o můj bože; proč mi to děláte a mnoho dalšího“. Naughty Dog jde s pokračováním až tak daleko, že vás nutí chápat i postavy, u kterých byste to nečekali a ani se o to neprosili. Ovšem vše do sebe skvěle zapadá a před tvůrci tohoto příběhu a jeho vyprávění jen smekám. (Tady si dovolím malé rýpnutí: „Haló vy tam v Microsoftu, Ubisoftu, EA a dalších, pokuste se podívat po někom stejně skvěle talentovaném, protože vašim hrám zkrátka schází duše a láska“.)

Pokud máte obavy z až přílišné lineárnosti, která byla prvnímu dílu vytýkána, tak odhoďte své obavy v dál. I když se stále jedná o lineární hru, tak vývojáři nabízí hráčům s každou lokací mnohem větší hřiště a tak se k průzkumu i boji můžete doslova vyřádit. Přímá konfrontace, tichý zabijácký přístup nebo úplně tiché proplížení se bez jediného povšimnutí? V TLoU2 žádný problém. Téměř vždy se totiž nabízí řada cest, tunelů, škvír a dalších možností, jak můžete lokalitou procházet a jak budete k nepřátelům přistupovat. Osobně jsem si často po vyčištění lokality od nepřátel říkal, proč jsem nezvolil jinou variantu a druhým dechem jsem dodával, že si to po dohrání dám ještě jednou a právě na tyto široké možnosti se zaměřím a budu si je mnohem více tzv. vychytávat stejně jako příběhové drobnosti, které mi během prvního průchodu unikly.

A pokud se bojíte o to, že by druhý díl mohl být pouze akční rubačkou, pak nemějte žádný strach. Na vaší pouti The Last of Us Part II vás bude opět doprovázet řada NPC postav, které se na čas připletou k vaší cestě, podělí se o svůj příběh a následně se zase odpojí.

O nových možnostech pohybu a craftění se výše rozepsal Jirka, já jen dodám, že se mi velmi líbí možnosti vylepšování zbraní, kdy pokaždé, když jsem narazil na vylepšovací stůl, jsem dlouze rozmýšlel do jaké zbraně a jakého vylepšení budu hrstku nalezených součástek investovat. Hra tak hráče trochu nutí zamyslet se nad tím jaké zbraně a jak často se svým herním stylem využívá. Takže u mě bylo prioritou investovat například větší kapacita zásobníku, rychlejší nabíjení brokovnice před stabilitou zbraně, či rychlosti míření. A podobně to platí i u dovedností, které se na cestě učíte, i zde jsem si nejprve prošel jednotlivé stromy a přemýšlel, co se mi bude s postupem času více hodit.

Skvělý dabing, skvělá hudba, parádní gameplay, a dechberoucí vyprávění příběhu dělá z The Last of Us Part II jednoznačný Masterpiece a titul, který nesmí v herní knihovně chybět žádnému milovníku kvalitních single-playerovek. A vězte, že v tomto případě bude titul zaujímat nejvyšší příčky.

A co říkám na absenci multiplayeru? Za mě s tím nemám nejmenší problém, protože pro mě je Naughty Dog hlavně zárukou kvalitních a velmi zábavných příběhových her a jsem rád, že svůj tvůrčí čas investovali právě do příběhu, který mi při prvním průchodu zabral více než 30 hodin herní doby.

Před Neilem Druckmannem a celým týmem v Naughty Dog hluboce smekám a jsem šťastný za to, že takováto studia existují. A jestli má série TLoU vycházet vždy na konci konzolové generace, už teď chci netrpělivě vyhlížet PS6.

Vývojáři: Naughty Dog

Vydavatelství: Sony Interactive Entertainment

Datum vydání: 19. června 2020

Platformy: PlayStation 4 (recenze)

Česká lokalizace: Titulky