Nikdy není dobré, když nedokážete říct, jestli se hra snaží být parodií na svůj žánr, nebo je jen jeho špatným příkladem. Což asi prozrazuje, jaké mám pocity z The Last Oricru. Akční sci-fi fantasy RPG, které se pokouší – s jistým stupněm úspěchu – propojit Dark Souls a Gothic. Výsledek je jistě ambiciózní, ale také trochu tonální a plný chaosu.
Hrajete jako Silver, vousatý válečník s hlasem studenta prvního ročníku Etonu a hloupým účesem. Ve skutečnosti se můžete rozhodnout vyměnit jeho účes za holou hlavu při tvorbě postavy, ale nemá to moc smysl, pokud vás to opravdu nedráždí. Silver se probudil v mimozemském světě zvaném Wardenia, kde v současnosti válčí několik frakcí. Noboru, rasa nevrlých neolitických surovců a Ratkini, kteří vypadají jako krysy a nesmyslně blábolí.
Jak Silver prozkoumává svět a dozvídá se více o jeho lidech, jeho – tedy vaše – rozhodnutí ovlivní události v malých i velkých ohledech. Tento prvek je nepochybně největší silou The Last Oricru. Každá volba, i ta zdánlivě neškodná, má vliv na svět. Některé možnosti, od vyprávění nevinných lží až po bránění stran v konfliktech mezi postavami, mají důsledky, které budete cítit i po osmi nebo deseti hodinách.
Ve skutečnosti je větvený příběh tak dobře udělaný, že téměř vyrovnává množství problémů jinde. Pro začátek ten boj prostě není moc dobrý. Nepomáhá tomu ani fakt, že při spuštění není možnost převrátit ovládací prvky gamepadu, což je pro mě neodpustitelný hřích. Znamenalo to pokusit se přetrénovat svůj mozek v každém boji a upřímně to znamenalo, že jsem si souboj nemohl plně užít nebo se do něj zapojit. Působí velmi oduševněle, s lehkými a těžkými útoky namapovanými na páčky, blokováním a odražením a úskokem, abyste se dostali za nepřátele. Kdyby nebylo směšného omezení na kameře (vážně, je rok 2022, ne 2002), možná bych považoval boj za zábavnější. Tak to prostě je, držel jsem se meče a štítu, abych se nemusel během bojů příliš starat o míření nebo nastavování kamery. Problémem boje The Last Oricru je, že se nezdá být dostatečně těžký. Vaše rány se spojí s malým dopadem, zatímco uhýbání je kluzké a uvolněné. Není to hrozné, ale pro něco tak blízce spojeného s Dark Souls to mohlo být mnohem lepší. Smrt však není trvalá a když zemřete, budete vzkříšeni svým magickým pásem. Je to určitě užitečná hračka jako od MacGyvera a je to elegantní způsob, jak vysvětlit svou nesmrtelnost. Postup postavy je také trochu omezený. Neexistuje žádná možnost, jak vytvořit postavu, vždy jste ten samý Silver, i když si můžete vybrat, jaké zbraně použijete a jak chcete hrát. Statistiky jsou zpracovány zvláštně, umožňují vám pouze stanovenou hodnotu a vyžadují, abyste jednu snížili, abyste zvýšili další. Například, pokud chcete více síly, budete muset aktivně obětovat inteligenci nebo obratnost. Je to zvláštní systém, ale přidává na faktoru znovuhratelnosti ve spojení se systémem narativní volby. Terminály jsou místem, kde budete vzkříšeni, pokud zemřete, ale také zde můžete zahájit hru pro více hráčů. The Last Oricru překvapivě nabízí kooperaci v gauči, která vám umožní hrát po boku kamaráda, který vám pomůže sesadit některé z těch nejtvrdších bossů. Je osvěžující, že nemusíte hrát online, a mít s sebou kamaráda je určitě výhoda, i když jen pro zábavu.
Esteticky se The Last Oricru nejvíce podobá akční RPG nabídce Piranha Bytes. Je v tom všechen ten sentiment, který mi připomíná jiné „Gothic-style“ tituly, jako je Elex II. Prostředí působí rozlehlým dojmem, ale nikdy nevypadá tak působivě, zatímco animace postav od konverzace až po souboje jsou nehybné a až na pár snímků se jenom stěží blíží tomu, kde by měly být.
The Last Oricru je nízkonákladový titul a jako takový se ujal moc velkých ambicí při nedostatků zkušeností – což je něco, s čím se studia jako Piranha Bytes a Spiders v minulosti potýkala, než si vytvořila silné a loajální fanouškovské základny. To má nádech obou těchto vývojářů, ale s přidaným bonusem, že systém voleb a následků v The Last Oricru je skutečně hluboký a působivý. Bohužel se však jedná o hru, která se buď bere příliš vážně, nebo se ji snaží brát vážně, což vede k rozporuplnému tónu a několika nepříjemným smíchům, když nevíte, jestli se snaží být vtipná nebo ne.
The Last Oricru má několik slušných nápadů a určitě zasytí fanoušky Gothic a Risen, ale není to dost dobra, aby zastínila své vrstevníky.
Vývojáři: GoldKnights
Vydavatelství: Prime Matter, Plaion
Datum vydání: 13. října 2022
Česká lokalizace: ANO
