“Vím, že jsem člověk. A kdybyste byli všichni ta věc, hned byste se na mě vrhli. Takže někteří z vás jsou ještě lidi. Ta věc se nechce projevit. Chce se schovat v napodobenině. Bojuje, když musí, ale venku je zranitelná. Jestli nás dostane všechny, nebude už mít nepřátele. Nikoho, kdo by ji zabil. A pak má vyhráno.”

–  MacReady z filmu Věc

Legendární horor natočený Johnem Carpenterem v roce 1982 dnes již nechá kdejaké divácké oko suché a srdce chladné, nicméně v době vzniku tohoto skvostu lidé utíkali z kin a mívali opravdu špatné sny. CGI efekty zrovna nebyly to, co by v tomto roce uchvacovalo a tak, když byla vyobrazena TA Věc, zrůdnost jako z nejhorších nočních můr, která se rozhodně nebála, jakkoliv odporné mutace, bylo jasné, že tento film bude trhák… a tak se také stalo. Píše se rok 2022 a lidé i po 40 letech stále vědí, že film Věc je kvalita sama o sobě ať už ho viděli, či nikoliv. Filmový příběh nás tak zavádí do totožného světa antarktického permafrostu v této nové deskové hře se stejným názvem Věc (Thing).

Jako skupina vědců, přátel, kolegů, vyrážíme zkoumat určité podivnosti v této zamrzlé pustině. Jak už asi tušíte, jedná se tak o semi-kooperativní survival hru, neboli “kooperačku se zrádcem” pro (a teď se podržte) 1 – 8 lidí. Skutečně je tak možné si tuto hru zahrát solo a ve finále to není ani tak špatné, nicméně my se primárně zaměříme na opačnou barikádu, a to jest hru pro šest a více lidí, na což je hra primárně stavěná. Standardně je tak v každé hře na začátku vždy jedna Věc (jeden náhodně vylosovaný hráč) a ostatní jsou nic netušící vědci. Princip hry je poměrně jednoduchý, a to držet se své strany. Pokud jste Věc, tak buď utéct s hráči, či je všechny asimilovat a vyvraždit nebo pokud jste člověk, tak snaha utéct s nikým neinfikovaným je ta správná volba.

Herní mechaniky jsou v základu velmi podobné jiným podobně zaměřeným hrám. Nejdříve probíhají určitě administrativní fáze, poté fáze akci pro Věc, pokud se už odhalila a k tomu se ještě dostaneme, poté až hráčů samotných, trocha hádek, nějaké ty testy na zjištění infekce a opět klasická administrativa. V těchto administrativních částech je zahrnuta například spotřeba jídla, zatopení v kamnech, naplnění generátorů pro elektřinu a několik dalších věcí, které jsou zkrátka nutné udržovat pro přežití posádky. Nemusíte se tak bát, že byste během hraní neměli co dělat. Kromě těchto činností, o které se budete muset starat, vás totiž čekají ještě vedlejší akce, které rozhodně nejsou pouze sekundární a je tak třeba dělat i ty. Jako hráči tak budete chtít navštěvovat i sklady, ve kterých byste mohli najít nějaký ten fajn plamenomet, navštívit vědeckou laboratoř pro výzkum nebo i dorazit do oblastí, které jsou v základu rozbité a potřebujete je opravit pro potřebný únik, jako je například rolba, lokální vrtulník, či vrtulník, který přispěchá na pomoc z jiné stanice.

Přečti si  Crisis Core: Final Fantasy 7 Reunion se ukazuje v 13 minutovém gameplay videu

Akce hráčů jako takové opravdu nejsou složité a nebudeme se tu jimi extra zvlášť zaobírat, jelikož nepřináší nic nového, nicméně se rozhodně zastavíme nad velmi unikátními mechanikami hry, které nás naprosto uchvátily. Primárně se jedná o dvě, a to jsou post velitele a nedůvěra. Velitel se může střídat každé kolo podle toho, kdo vezme náhodně rozmístěný žeton velitele v určité lokalitě a když ho nikdo nevezme, tak stále zůstává vše při starém. Jasně, to není nic speciálního, ale teď to teprve přijde. Každý hráč, počínaje hráčem po levici velitele a pak po směru hodinových ručiček čili velitel bude poslední, jde do nějaké místnosti vykonávat určitou akci. Akce může být pouze poničení, oprava, či akce místnosti. To, jakou akci by hráč chtěl zahrát, vloží v podobě karty, které má na začátku kola na specifický balíček. Problém ovšem nastává v tom, že tyto karty jsou náhodně zamíchané a je tak možné, že například kartu akce místnosti vůbec nemá a může mít pouze poničení místnosti. Ano, je tam ještě pár možností, jak se s touto situací vypořádat, ale jedná se tak už primárně o štěstí, jako je tahání z vršku balíčku a podobně. Na tento specifický balíček takto vloží kartu všichni hráči a až poté se celý balík zamíchá a velitel začne otáčet karty a vybírá, kdo udělá, jakou akci. Určitě si tak umíte představit, co to dokáže udělat, když tam neodhalená Věc začne dávat karty ničení a nedej bože, když je ona Věc zrovna Velitel. Jedná se tak o částečně podobný způsob jako například v Battlestar Galactice, či v Nevyzpytatelných

Druhá fascinující mechanika je nedůvěra mezi postavami. Pokud se během hry potká více hráčů na jednom místě, tak si navzájem ukazují náhodně žetony a pokud někdo z nich otočí žeton Věci, tak se stává infikovaným a ihned se stává Věcí. Herní postavy vědí, že je něco v nepořádku, a tak když se mezi sebou potkají, stoupne jim ukazatel podezření od ostatních postav. To vše dává naprosto perfektní smysl, jelikož nikdy nevíte, kdy jste se setkali s věcí a pokud se s někým setkáváte moc často, tak o to větší šance, že jste to právě vy. Ve chvíli váš ukazatel podezření stoupne moc vysoko, tak už jste se dostali do fáze “no go” a jakoukoliv kartu, kterou budete přidávat do své akce musíte nejdříve všem ukázat. Prostě vám nikdo nevěří, a to je naprosto neuvěřitelně promyšlená mechanika. Bohužel po pár hrách zjistíte, jak této mechaniky využívat pro prospěch hráčů, nicméně to přeci nebudeme prozrazovat 🙂

Přečti si  Rozsáhlé gameplay video k Lies of P předvádí boj, schopnosti a souboje s bossy

Jak asi tušíte, tak zbylé akce jsou velmi podobné jiným semi-kooperativním hrám jako jsou právě například Nevyzpytatelní, či Nemesis a tak se mrkneme spíše na to, co pro vás znamená odhalení jako Věc. Toto monstrum je samo o sobě poměrně slabé a po odhalení dělá pouze to, že si zvolí místnost, do které vloží určitou část své síly a podle toho se vyhodnotí její efekt. Pokud tam budou hráči, tak se bude bojovat, pokud nebudou, bude se ničit a tak dále. Čím více hráčů hraje, tím je Věc silnější, nicméně k vybalancování se dostaneme závěrem.

Hra jako taková má skutečně několik skvělých stránek a několik o poznání horších. Mezi ty skvělé patří určitě atmosféra a několik unikátních mechanik. Mezi ty, řekněme obstojné, je srozumitelnost pravidel, základní herní mechaniky, které už byly v jiných hrách a tady jsou tak nějak OK. No a mezi ty nejhorší patří určitě vybalancování hry. Během několika prvních her, a to obzvlášť pokud hrajete pokaždé s jinou partou, takřka není možné vyhrát za lidskou rasu. Není to ani tak proto, že by byla Věc natolik silná, ale lidské podmínky vítězství jsou nesmyslně obtížné a stát se Věcí je naopak nesmyslně jednoduché. Po několika hrách se stejnou partou lidí naleznete určité taktiky, díky kterým bude možné vyhrát i za lidi, ale i tak je to neuvěřitelně těžké. Díky tomu se dostáváte i do situace, že nechcete hrát nikdy v méně, než 6 lidech a ideálně vždy v plném počtu. Když vás bude méně, tak se hra stává silně nezábavnou hlavně pro Věc, jelikož podmínky jejího vítězství jsou, jak už jsem psal, neuvěřitelně jednoduché.

Co rozhodně musíme uznat, tak téma z pravidel, herního plánu, krabice a vůbec z celkové atmosféry naprosto stříká na všechny strany. Opravdu se nám všem stalo, že jsme byly do tohoto sci-fi světa vtaženi, dokud jedna strana nezvítězila. Infikovaní psy, které můžeme zavírat do kotců, postavy z filmu, mechaniky z filmu jako například použití ohně na krev, nedůvěra mezi hrdiny. To vše přidává na neuvěřitelné atmosféře a pokud je tento film vašim oblíbeným, tak je to “must have” ve sbírce. Pokud vás atmosférické hry moc neberou, tak sice naleznete lepší semi-kooperativní hry, nicméně minimálně za zkoušku tento kus rozhodně stojí.

Autor hry: Giuseppe Cicero, Andrea Crespi

CZ distributor: ADC Blackfire

Počet hráčů: 1 – 8

Přibližná herní doba: 120 – 240 minut

Doporučený věk: 14+

PŘEHLED RECENZE
Zábava
60 %
Znovuhratelnost
80 %
Srozumitelnost pravidel
80 %
Zpracování
60 %
Hráč tělem i duší, který si libuje v RPG titulech a indie scéně, ale AAA hrou také nepohrdne. Milovník deskových her všeho druhu.
deskovka-vec-navrat-legendarniho-hororu-v-deskoherni-podobeHra, ze které cítíte téma a atmosféru na míle daleko. Několik dechberoucích mechanik, které žánr příjemně osvěžují, nicméně disbalance je natolik znát, že hra určitě nesedne každému milovníkovi kooperativních her. V každém případě za zkoušku rozhodně stojí a nejeden hráč si tento kousek s chutí oblíbí.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno