Musím se vám k něčemu přiznat… Nesnáším Jamese Bonda! Tenhle nabubřelý panák s často nadpřirozenými schopnostmi mě bytostně nudí ve všech dosavadních inkarnacích. Naštěstí je tu hra Evil Genius 2, kde je likvidace dotěrných agentů (nejen) jejího veličenstva jednou z hlavních náplní hry. To a světová nadvláda, samozřejmě!
Recenzovaná verze: PlayStation 5
Evil Genius 2: World Domination je minimálně svým zasazením dost netradiční budovatelskou strategií, kde si místo malebného městečka, pečlivě pipláte tajnou superpadoušskou skrýš. Ideálně takovou, která pojme tuny zlata, poskytne útočiště vám i vašim noshledům a nabízí i dostatečný prostor k realizaci ďábelských plánů.
Zlobivý Chytrolín DVJE
Vědomě stupidní překlad z podnadpisu prosím berte s rezervou. Je to takové pomrknutí směrem ke kamarádovi, kterému podobné jazykové hříčky způsobují záchvaty blití (Ahoj, Čendo!). Nabízí se však oslí můstek k více než patnáct let starému prvnímu dílu, ze kterého World Domination citelně čerpá. Zpět jsou mnohé budovatelské prvky i základní pilíře hratelnosti. Dokonce se vrací i ústřední padouch Maximilian, zbytek ansámblu hratelných postav však autoři obměnili a megalomanského Maxíka doplňuje nelítostný Red Ivan (jak jinak než s ruským přízvukem), šílená vědkyně Zalika a ultimátní špionka Emma.
Kreativní hráči nejspíš ocení, že v EG2 máte vždy dost volnou ruku. Ačkoliv tvůrci pro každou z postav vytvořili kampaň, je jen na vás, na který z předmodelovaných ostrovů zavítáte. Dílčí úkoly kampaně si pak odehrajete právě v rámci jedné zvolené hry a mapy. Výběr ostrova není až tak zásadní, rozdíl v aktivitě nepřátel jsem příliš nepoznal a neplatí, že by vás volba jedné mapy v něčem zásadně limitovala (či zvýhodňovala) oproti jiné. To, že se v rámci kampaně budete nějakých třicet hodin čistého času plácat na jednom písečku, variabilitě hry úplně nepomáhá. Občas by zábavě prospělo trochu zamíchat s rozdanými kartami a vyvést hráče z komfortní zóny, do které se se stále stejnou základnou minimálně na stření obtížnost celkem rychle zapadá.
Jak vměstnat jadernou elektrárnu do kumbálku v kasínu?
Hratelnost spočívá prakticky ve dvou fázích. V té první (zábavnější) si na omezeném prostoru budujete své sídlo a snažíte se každou píď základny vytěžit na maximum. Budovy skrýše potřebují elektrickou energii na provoz, jejich výstavba stojí zlato a mnohé z nich také musí někdo obsluhovat. No a zlotřilý posluhovači zase potřebují někde jíst, spát a bavit se… znáte to. Rozsáhlý tutoriál se vás pokusí se základy seznámit (ne úplně zdařile) a pak už je cesta ke světové nadvládě na vás.
Při výstavbě musíte nejdříve navrhnout místnost a až do ní poté zasadit odpovídající vybavení. Vzhledem k měnícím se potřebám budete celkem často výtvory přestavovat pro konkrétní situace. Místností i vybavení je slušné množství a postupně s výzkumem přibývají další. Samostatnou kapitolou jsou pak vaši „zaměstnanci“ a jejich složení. Skrýš musí někdo bránit proti stále častějším nájezdům nepřátelských agentů, k tomu ideálně poslouží žoldák nebo ninja. Na výzkum jsou potřeba vědci a na provozování zástěrky v podobě podezřele výdělečného kasína zase krupiéři. No a základní panáčci staví nebo vynáší pytle s ostatky dotěrných agentů.
Běž mi pro kafe, Igore!
Typů noshledů je celkem dost, rozdíly mezi nimi však nejsou tak zásadní, jak by se mohlo na první pohled zdát a reálnou využitelnost některých specialistů jsem příliš nepochopil během celé kampaně. Ve vaší skrýši se navíc hodně věcí děje tak nějak automaticky a řízení jednotlivých postaviček je omezené (a vlastně dost zbytečné). Tím pádem i přes líbivé provedení neposkytuje EG2 příjemný pocit zadostiučinění s krásně fungujícího ekosystému, jako třeba stařičký Knights and Merchants. Díky relativní pestrosti a slušným animacím se na vaše podzemní doupě fajn kouká… i když jeho správa je občas trochu toporná a nepříjemná.
Hra se na ovladači neovládá úplně intuitivně a občas mi i jakožto zarytému konzolistovi myš vážně chyběla. Do jisté míry je to však úděl strategií na konzolích obecně. Některé prvky mi však nepřišly úplně dobře rozvržené a třeba s přepínám jednotlivých pater skýše jsem i bojoval i po více než desítce odehraných hodin.
Ovládnout svět do čtvrt roku
Stavební část tak i přes své rezervy baví, podstatně horší je na tom druhá vrstva hratelnosti. Své noshledy na mapě světa vysíláte vykonávat rozličné „pletichy“, jejichž plnění vám přináší různé bonusy, ale i rizika v podobě nežádoucí pozornosti jedné z nepřátelských aliancí. Zadávání misí na mapě se však velice brzy stane otravnou rutinou, kde jen strojově vysíláte jednotky dle konkrétního zadání hlavního či vedlejšího úkolu. Jednotlivé podmise sice obsahují často i zdařile humornou zápletku, její hravost se však již nepodařilo přenést do hratelnosti. Prakticky vždy však nezbyde, než se přepnout na hezkou mapu světa a rozdávat jeden pokyn k přesunu panáčků za druhým.
Bez manuálního obstarávání herní mapy se bohužel cesta k světové nadvládě neobejde a tak přichází stereotyp. Příběhových vedlejších misí je několik desítek. Ať už naháníte super silného agenta, kradete Písky času, nebo vedete malou válku proti ambicióznímu rivalovi, vždy se hra omezuje na ono strojové odklikávání akcí na herní mapě a distribuci potřebných surovin. Je velká škoda, že autoři nedokázali vymyslet víc. Průpovídky vašeho zlotřilého génia směrem k podřízeným jsou vlastně cekem fajn, následná realizace plánů již bohužel tak zábavná není.
Zkousnou stavitelé nezáživné pasáže?
Do kampaně jsem se pustil v kůži Rudého Ivánka (jednotlivý géniové mají rozdílné schopnosti, které však nemají větší vliv na průběh hry), během jeho cestě k absolutní světové nadvládě jsem se střídavě velmi dobře bavil (při budování nových částí skrýše) a střídavě i dlouhé minuty nudil. Je trochu problém, že s přibývajícími hodinami se ze hry stává trochu rutina a zábavné superpadoušské momenty blednou v záplavě strojových akcí.
I díky zábavnému přístupu k látce však není World Domination mizernou budovatelskou strategií, jen je z ní vidět, že měla našlápnuto k daleko zajímavějšímu obsahu. Chtělo by to vyladit některé principy budování a následného fungování základny a zejména pak zatraktivnit dobyvatelskou část na mapě světa. Tak třeba ve trojce… jen abychom na ni zase nečekali sedmnáct let.
Vývojáři: Rebellion Developments
Vydavatel: Rebellion Developments
Datum vydání: 30. listopadu 2021
Cena v PS Store: 1.049,- Kč
Multiplayer: Ne
Platformy: PlayStation 5 (Recenze), PlayStation 4, Xbox Series X/S, Xbox One, PC,
Herní doba: 30+ hodin
