Nobody Wants to Die je noirová detektivka zasazena do kyperpunkového světa, která pracuje s celou řadou klišé. Na druhé straně se však nebojí přijít s několika povedenými nápady, které fungují. A buďme za to rádi, protože jinak by tento skvěle vypadající titul upadl dřív, než hlavní hrdina vypije pět panáků tvrdého alkoholu.
Vizuálně světélkující krása
Ocitáte se ve futuristickém New Yorku roku 2329. Rangers možná za tu dobu byli schopni vyhrát nějaký další Stanley Cup, ale co je na tomto časovém zasazení zajímavé je to, že lidstvo našlo způsob, jak přenášet lidský mozek do jiného, nového, mladého těla, a tak být de facto nesmrtelným. No není to krásná vize? Jenže jak už to tak bývá, tento luxus si mohou dovolit jen ti nejmovitější občané, technologický zázrak není pro každého a ve společnosti to působí pnutí, které vede klidně až k vraždění prominentů.
V této realitě se ujímáte role detektiva jménem James Karra, který to po vzoru jiných detektivů v dystopických, noirových nebo sci-fi dílech taky nemá úplně lehké. Vlastně by se dalo říct, že problémů má víc než dost (alkohol, prášky, halušky, taková ta klasika…) a do toho se ještě pouští do vyšetřování vraždy. Jaký osud stihnul hlavního hrdinu nebudeme rozebírat. Příběh a jeho odhalování je hlavním tahounem celého titulu, takže čím méně se dozvíte nyní, tím lépe.
Hra je poměrně pomalá a našlapaná dialogy (něco jako Firewatch), což na jednu stranu dává možnost vykreslit příběh pěkně dopodrobna, na druhou stranu musíte být i po jazykové stránce připraveni na pořádnou porci dialogů. Na přijmu máte každou chvíli svoji spojku Saru Kai, ale také svého nadřízeného a najdou se i další, kteří by vám rádi něco sdělili. Jak příjemné tyto rozhovory budou, záleží i na vašich rozhodnutích.
Tím se dostáváme k jednomu z herních mechanismů, čímž je volba dialogů. Během konverzace vybíráte možnosti odpovědí, které vás sem tam upozorní, že budou mít dopad na děj. Již nyní víme, že hra má vícero konců, což by hypoteticky mohlo navnadit k opakovanému hraní. Zvlášť v pokročilé části hry dochází k nelehkým rozhodnutím a nejednou jsem jednal ukvapeně, ale vyhrocenost situace mě k tomu zkrátka donutila. Navíc jsem docela vytrvale lhal, takže pokušení, jak se události vyvrbí, kdybych byl poctivější a mírumilovnější, je velké.
Detektivní činnost pro nenáročné
To, co mě od opakovaného hraní a vlastně i jakéhokoli dalšího prokousávání příběhem Nobody Wants to Die výrazně odrazovalo, je paradoxně hlavní náplň celého titulu – vyšetřování. Scenérie vražd vypadají skvěle, o tom žádná. K dispozici máte potřebnou detektivní výbavičku pro sledování, pátrání a – to nejlepší – vracení času. Možnost vracet si jednotlivé akty, hledat drobné detaily a postupně rekonstruovat celý průběh je parádní. Ovšem především v teoretické rovině.
V praxi vás hra až nestydatě vodí za ručičku. Nemusíte ani vybírat správný nástroj z inventáře, ale stačí jen stisknout a držet dané tlačítko. Jistě, v lokacích můžete šmejdit a najít řadu interaktivních předmětů, ze kterých zjistíte více informací o světě nebo oběti. Pokud se ale budete soustředit jen na to, co se po vás chce, je celé vyšetřování enormně repetitivní, Snad proto jsem byl nucen se jen tak poflakovat a koukat kolem sebe, co je ve hře navíc a co najdu. Určitě je dobrý nápad si od vyšetřování sem tam dát pauzu a prozkoumat vše, co je kolem vás. Odkazů je ve hře víc než dost, ať už v podobě předmětů, snímků nebo blýskajících neonů. Není důvod si kvalitní grafiku a atmosféru celého světa náležitě vychutnat. Kromě grafiky založené na Unreal Enginu 5 si pochvalu zaslouží také ozvučení a dabing.
Jak už jsem naznačil, vyšetřování není žádnou velkou výzvou. Vlastně je to docela nuda, a i když hra nepatří k nejdelším, s radostí jsem si dával časté pauzy, protože posouvat čas sem a tam a dělat dokola pořád totéž se mi rychle začalo zajídat. Nicméně dojde na pár okamžiků, které vás vytrhnou z rutiny. Okamžiky, kdy musíte ze všech vodítek a důkazů poskládat správně celé události vraždy jsou příjemným zpestřením a donutí vás zapojit mozek.
