Když v minulém roce došlo na odhalení PlayStation 5 exkluzivity Returnal, nechával mě připravovaný titul od studia Housemarque zcela chladným. Psychologické horory mi nevoní a ani příšery, které každým coulem připomínají Lovecraftovy romány, se mi tehdy příliš nezamlouvaly. To jsem ale ještě netušil, že mi za pár měsíců Returnal nedá spát a já budu po nocích opětovně zapínat konzoli, abych si dal ještě jeden „poslední“ pokus.
Recenzovaná verze: PlayStation 5
Hlavní postavou našeho příběhu je astronautku Selene. Ta během své průzkumné mise zachytí signál White Shadow a ačkoliv jí to veškeré palubní systémy důrazně nedoporučovaly, rozhodla se planetu Atropos, ze které signál vycházel, prozkoumat. Pár vteřin po sestupu do atmosféry se Selene dostala do bouřkových mračen, která následně vyřadila pravý rotor naší lodi Helios z provozu. Už z pohledu do heterochromatických očí naší hrdinky bylo hned jasné, že Selene na měkké přistání může zapomenout.
Že se nejedná o jen tak nějakou obyčejnou planetu z No Man Sky, poznáte hned během prvních sekund na jejím povrchu. Stále zuří ona bouře, okolí jakoby žilo vlastním životem, temná atmosféra nevěstí nic dobrého a fučící vítr vám nervózně vrní s ovladačem. Selene nelení a místo zjišťování škod na lodi se rovnou vydáváme za zdrojem onoho signálu, který nás dostal do této šlamastiky. Ačkoliv se to tak nemusí na první dojem jevit jako jasné, ocitáme se tak v krátkém tutorialu, který nás seznámí nejen s funkcemi obleku a systémy ovládání, ale předvede nám i něco málo z fauny, na jejíž nedostatek si jistě během hraní stěžovat nebudete. Za zmínku jistě stojí také částečně zničitelné prostředí. Schovávat se před běsnícími nepřáteli za kamenné konstrukce, které nevypadají příliš betelně, tak není úplně ten nejlepší nápad.
Pokud jste poslední měsíce nespali někde pod kamenem, tak jste jistě museli ve spojitosti s Returnal slyšet pojem Roguelite. Ten se ve hře projevuje tak, že pokud naše hrdinka zemře, planeta nás respawne zpět na začátku hry. Je jedno jestli jste hráli čtyřhodinový Run, při kterém vás zabil finálový boss, nebo že jste měli vaši oblíbenou zbraň vylepšenou na maximum. Prostě začínáte s čistým štítem. Hra je v tomto ohledu jen vzácně benevolentní a jakékoliv bonusy pro váš další pokus si musíte těžce vysloužit. Standardně tak vaší hlavní výhodou budou vzpomínky na vaši poslední smrt, ze které si musíte odnést maximum zkušeností. Umřít třikrát na stejném bossovi je často velmi frustrující, pod to se můžu podepsat.
Ano, fakt, že smrt restartuje váš postup hrou, se může jevit jako vskutku nefér záležitost. Stejně jako v dalších roguelite hrách, tak i Returnal ale s vašimi nezdary přímo počítá a i skrze ně vám vypráví svůj mysteriózní příběh. Aby toho nebylo málo, tak pokaždé, kdy vás temné síly Atroposu opět vzkřísí, tak se svět okolo vás promění. Místnosti se promíchají a vy tak nikdy netušíte, co (a kdo) na vás za dalšími dveřmi čeká.
Zde je potřeba se na chvíli pozastavit a ujasnit si jeden důležitý fakt. Hra vás nevrátí na startovní čáru jen v momentě, kdy skonáte, ale i ve chvíli, kdy vypnete vaší konzoli. Jedinou možností, jak ve hře další den pokračovat z místa, kde jste při minulé seanci skončili, je uložit konzoli do Režimu odpočinku. Pokud zapnete jakoukoliv jinou hru, Returnal vás navrátí zpět k Heliosu.
Planeta Atropos je propletena všemožnými biomy, mimozemskými technologiemi, tajemstvími a ač se na první pohled může zdát, že se vás zde bude vše pokoušet zabít, tak tomu tak úplně není. Ve hře se dostane i na překrásné pasáže a narazíte i na tvory a rostliny, které vám po krku nepůjdou. Jakýmkoliv, byť sebemenším, způsobem vám prozradit něco důležitého z příběhové linky, by ovšem bylo nejen zcela neprofesionální, ale také by vás to připravilo o hromadu překvapení a momentů, ze kterých vás bude mrazit. Proto zde příběh opustíme. Spolehnout se ovšem můžete na to, že Selene to na Atroposu nebude mít lehké a kromě putování za tajemným signálem bude muset podniknout i pomyslnou výpravu do svého nitra.
Systém hry je o něco více komplikovanější, než by se mohlo z všemožných gameplay trailerů zdát a je zde několik skutečností, na které vás hra neupozorní a vy si na ně musíte přijít sami. Především se jedná a doplňování zdraví, funkcí adrenalinu a upgradů zbraní. Ona prvotní nevědomost je ale také dalším faktorem, který hře dodává na příjemné syrovosti. Proto se tak vyplatí prozkoumávat, sbírat a odemykat všemožné truhly, a to i v momentě, kdy vám přitom hrozí jisté nebezpečí.
Returnal vychází jako PlayStation 5 exkluzivita a je tak na místě se podívat na to, čím se tento next-gen titul na naších obrazovkách prezentuje. Hra běží v nativním rozlišení 4K, v HDR10 při stabilních 60 FPS a s podporou ray tracingu. Za 50 hodin strávených testováním jsem propad snímkové frekvence zaznamenal pouze jednou, a to při souboji s extrémním počtem nepřátel. Returnal samozřejmě těží i z ultra rychlého SSD, který téměř anuluje veškeré načítací obrazovky ve hře. Jedinou výjimkou bývají přechody mezi biomy nebo cestování na velké vzdálenosti. I zde ale načítací doba nepřesáhne dvě sekundy. Po většinu času se budete pohybovat v temných prostorech a dobře osvětlených lokací je zde pomálu. Pokud tak nevlastníte solidní model televizoru nebo zatemněnou místnost, budete mít možná určité problémy s viditelností.
Samostatnou pasáž si v recenzi vysloužil i ovladač DualSense. Ten během putování po planetě doslova ožívá v rukou a jeho optimalizace posouvá hru ještě o několik levelů výše. Co je na něm tak speciálního? Vývojáři se pokusili vytěžit z potenciálu ovladače maximum a některé herní mechaniky se vám při jejich popisu budou moci zdát jako přehnaně komplikované. Opak je ale pravdou a hratelnost je neskutečně intuitivní. Jeden příklad za všechny, adaptivní spouště. Při stisknutí tlačítka L2 pro míření vás ovladač na půl cesty zastaví. Pokud onen tlak přetlačíte, tak spoušť povolí a místo klasického míření se vám odemkne přístup k jedné z alternativních schopností dané zbraně. Samotná střelba pomocí R2 se pak na ovladači odráží podle zbraně, kterou právě držíte. Hratelnost je v Returnalu čirou radostí a i když se postupem času Selene učí novým vědomostem a dovednostem, tak vše působí uceleně. Nechci znít jako z teleshopingu, ale DualSense vás prostě nenechá ve štychu.
Ovladač ale není samotným faktorem, který výrazně napomáhá hráče vtáhnout do atmosféry. Dalším zázrakem je totiž ozvučení, které lze bez debat označit za bezchybné a podpora 3D audia je samozřejmostí. Ať už je to hudební podkres, který až nápadně připomíná filmové snímky Ridleyho Scotta, zvukové efekty počasí nebo děsivé skřeky vesmírných prasoaligátorů, tak je vše vyladěno na výbornou. Kromě zážitku pro vaše sluchovody má ale zvuková stránka hry i praktické využití. Každá událost, jako je nabití ALT schopnosti zbraně, zvýšení hladiny adrenalinu nebo uzamknutí místnosti, má přirazený vlastní zvukový efekt a vy tak po pár hodinách budete vždy přesně vědět, co se to právě stalo. Může to znít trochu malicherně, ale i takové detaily vám na Atroposu mohou zachránit život, potažmo ušetřit váš čas. O hudbu se v Returnalu postaral britský hudebník Bobby Krlic, kterého můžete znát také pod pseudonymem The Haxan Cloak.
Co také ušetří váš čas je databanka, kterou má Selene vždy po ruce. V ní naleznete informace o bytostech, se kterými jste přišli do kontaktu, vaše hlasové poznatky nebo informace o materiálech a vašem zbraňovém arsenalu. Univerzum Returnalu je zde popsáno velmi do hloubky a všemožné zápisky napomáhají k lepšímu pochopení příběhu a celé situace, která okolo vás panuje.
„Jak já to mám stihnout dohrát?!“, říkal jsem si s blížícím se koncem embarga. Některé ohlasy přirovnávají hru k sérii Dark Souls. S touto sérií má Returnal společné jen jedno, a tím je vysoká obtížnost. Smiřte se s tím, že umírat budete, a to hodně. Frustrace se ale časem začne formovat ve skill a z opatrné průzkumnice Selene se stane agresivní a dominantní stvoření, které se nezalekne ani většího počtu nepřátel. Těch je ve hře spousta a ať už se jedná o základní bestii, středního nebo velkého bosse, jedno mají společné. Jejich pohyby se dají naučit a následně předvídat. A zde je vaše cesta k úspěchu. Pokud ale budete umírat vážně často, a to se může snadno stát, tak vám hra začne jemně napomáhat. Nečekejte ovšem extra život, BFG nebo jiné vymoženosti. Spíše se dočkáte nějakých materiálů navíc, které na startu kola přijdou vhod. Nejednou mi také přišlo, že si mě planeta tzv. oťukává a zkouší, co všechno zvládnu. Abych zde opět zanesl mou osobní rovinu, tak musím podotknout, že úspěchy a zabíjení těžkotonážních nepřátel jsou zde neskutečně uspokojivé a podobný pocit zadostiučinění jsem měl naposledy ve hře Mortal Shell. Akční pasáže, souboje a další vypjaté situace jsou tím nejsilnějším prvkem celého titulu. Samotná gameplay je stvořena prostě perfektně a věřím, že odtrhnout se od ovladače bude pro mnohé pařmeny velkým problémem.
V základu se jedná o hru pro pouze jednoho hráče. Existuje zde však možnost, jak se alespoň s ostatními hráči porovnávat. Slouží k tomu denní a týdenní challenge, za jejichž úspěšné plnění budete samozřejmě bohatě odměněni. Returnal tak nabízí vyžití i po jeho úspěšném dokončení, které vám zabere odhadem 40 až 60 hodin.
Společnost Sony opět vsadila na správného koně a studio Housemarque odvedlo neskutečnou práci. Jsme sice teprve na začátku životního cyklu konzole PlayStation 5, ale už nyní se vývojářům daří obdivuhodně využívat potenciál a sílu nové konzole. Promyšlený a dospělý příběh, detailní a sofistikované prostředí a úžasné ozvučení hry jdou ruku v ruce s perfektní optimalizací pro DualSense a společně tvoří „must have“ titul, který se tak může hrdě postavit do čela titulů formujících slibné počátky nové generace.
Vývojáři: Housemarque
Vydavatelství: Sony Interactive Entertainment
Česká lokalizace: Ne
Platformy: PlayStation 5
Datum vydání: 30. 4. 2021
