RECENZE: The Last of Us Part II Remastered – Může být nejlepší hra ještě lepší?

Druhý díl série The Last of Us pro mě není jen nejlepším dílem série, ale zároveň jednou z nejlepších her vůbec. Animace, výprava, voice-acting a zvuková stránka hry včetně soundtracku je na absolutním vrcholu herního světa. Navíc se v tomto díle vývojáři v čele s Neilem Druckmannem nebáli extrémně riskovat a příběhová část, a to především její začátek a konec, zcela rozpoltila herní komunitu na dva tábory.

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Dnes tu ale nejsme od toho, abychom otevírali staré rány nebo se rozplývali nad úžasnými scénami, herními mechanikami či hereckými výkony Troye Bakera a Ashley Johnson. The Last of Us Part II se dočkalo remasteru pro konzole PlayStation 5 a je tak potřeba se podívat na to, co tato verze obsahuje, jaké novinky přináší a objasnit si, zda je vůbec takto kvalitní titul potřeba remasterovat.

Na poslední otázku je za mě odpověď jasná – remasteru netřeba. To si dost možná uvědomuje i samotný Naughty Dog, který spíše než onen omílaný remaster chtěl prostě druhý díl The Last of Us vyvinout do finální formy, se kterou bude celé studio spokojeno. Na příběhu Ellie, Joela, Diny, Abby, Tommyho, Owena, Leva, Yary a dalších zásadních postav se nic nemění a příběh (bohudík) zůstal nepozměněn. Než se vrhneme na zásadní novinku, kterou tato verze přináší, tak se podíváme na technickou stránku věci. The Last of Us Part II Remastered nabízí dva režimy vykreslování. Ten zaměřený na výkon se snaží upřednostnit snímkovou frekvenci před rozlišením a nabízí hru v 60 fps při 1440p (nebo upscale na 4K, záleží na nastavení konzole). Druhý režim je zaměřen na všemi milované 4K, ve kterém hra v tomto režimu běží při 30 snímcích za vteřinu. Pokud vlastníte televizor či monitor s funkcemi HFR a VRR, tak budete mít možností nastavení více.

Již původní verze obsahovala řadu nastavení přístupnosti, za což si odnesla řadu ocenění a nastolila tak trend, který jistě potěšil nejen hráče s vadami sluchu a zraku. Remaster jde ve vyšlapaných kolejích a nastavit si můžete doslova vše. Péče se dostalo i podpoře ovladače DualSense. Kromě haptiky jsou k dispozici adaptivní spouště, které kladou odpor podle toho, jakou zbraň právě používáte, ať už je to luk či puška.

A teď k tomu nejzajímavějšímu. Kromě příběhu a nastavení naleznete v hlavní nabídce také kolonku Extra. Ta je oproti předchozí verzi obohacena volnou hrou na kytaru. Milý režim, který vám dovolí chopit se jedné z několika druhů kytar a volně si brnkat. Na výběr máte ze tři postav. Ellie a Joela zde doplňuje Gustavo Santaolalla, který stojí za originálním soundtrackem série. Až vás hlazení touchpadu omrzí, tak se můžete podívat do sekce Za oponou. Jedním z největších lákadel remasteru pro mě byla možnost vyzkoušet si některé úrovně, které se do finální hry nedostaly. Ty jsou zde k dispozici tři. Všechny jsou doplněny o komentář vývojářů, který vysvětluje například proč se ona daná úroveň do hry nedostala.

Dále je v nabídce upoutávka na na Grounded II, dokument, který zachycuje vývoj druhého dílu. Nevím jak vy, ale já si tento druh dokumentů neskutečně užívám a jsem rád, že si jej budu moci pustit hned při vydání hry a vychutnat si tak reakci Troye Bakera poté, co mu přečetli začátek scénáře. Než se dostaneme k novému hernímu režimu Není návratu, tak ještě musím zmínit featuru, která se stalo mou nejoblíbenější. A tím je komentář tvůrců, který se spouští při filmových scénách. Neil Druckmann, Ashley Johnson, Troy Baker, Laura Bailey a v neposlední řadě také Shannon Woodward zde popisují své pocity ze scén, trable při jejich natáčení či upozorňují na další souvislosti. Tato funkce se vám odemkne hned po prvním dohrání příběhu.

Není návratu je zcela nový herní režim, který do The Last of Us přináší trochu jiné souboje o přežití. Vše se odehrává ve stylu roguelike a vy tak čelíte vlnám náhodných nepřátel. Postupem času a plněním úkolů se odemykáte další a hratelné postavy, se kterými se pojí vlastní speciální výzvy. Hrát tak budete moci nejen za hlavní postavy, ale například i za Leva nebo Mel. Každý z charakterů má navíc speciální dovednosti, nevýhody a přidělenou vlastní zbraň. Ve vašem HUBu na vás kromě obchodu a stolu na vylepšování zbraní čeká také nástěnka, na které si volíte cestu aktuálním Runem (chcete-li Během) a na začátku tak máte možnost dopředu vidět, co vás čeká. Jak se ale budete dostávat výše, tak vám hra začne pod nohy házet klacky v podobě různých nevýhod, které dokáží pekelně znepříjemnit život. Místy vám ale naopak bude přidělen parťák, který je při hraní na těžší obtížnost vítanou pomocnou rukou. Na konci každého Runu pak na vás pochopitelně čeká Boss. Pokud se vám stejně jako mě dělá husí kůže při byť i jen nepatrné vzpomínce na souboj s krysím králem, tak se opravdu máte na co těšit.

Naughty Dog na svých sociálních sítích zveřejnil příspěvek, ve kterém stálo, že hráči nejsou připraveni na stres, který budou zažívat při hraní režimu Není návratu. Vskutku, musím uznat, že o napjaté situace zde nouze není a hra na vás tlačí jak jen může. Pořádně si neoddychnete ani při pauzách během vln. Ty jsou totiž tak krátké, že si často ani nestačíte vyzvednout odměnu a už se na vás valí další bídáci. Vývojáři si dali při navrhování tohoto módu opravdu záležet a tak je zde k dispozici i množství tzv. omáčky v podobě denních průběhů, vlastních úprav a nechybí samozřejmě ani žebříček, ve kterém se můžete srovnávat s přáteli a dalšími hráči.

Pokud jste se z jakéhokoliv důvodu k druhému dílu The Last of Us ještě nedostali, tak je tento remaster ideální příležitostí si tento Must Have titul užít v jeho finální formě. Hra vypadá naprosto skvostně, snad ještě lépe zní a příběh je pro mě osobně tím nejsilnějším, co lze na poli videoher zažít. Oproti verzi pro PS4 zde přibylo mnoho bonusů a tak můžu s klidným srdcem hru doporučit i hráčům, kteří si příběh Ellie a Abby již prošli, a to všema deseti.

Vývojáří: Naughty Dog

Vydavatelství: Sony Interactive Entertainment

Datum vydání: 19. 1. 2024

Platformy: PlayStation 5

Česká lokalizace: Textová

Doba testování: 80+ hodin