Okolo studia Gearbox se již řadu let točí komunita velmi vděčných a oddaných fanoušků, kteří jsou jasným důkazem toho, že looter-shooter hry stále baví. Za poslední roky se ale přímo ve studiu protočilo mnoho lidí a i nejvyšší vedení se čím dál více zaměřuje i na stříbrná plátna. Jak se nové Wonderlands povedlo vývojářům, kteří kvůli pandemickým opatřením velkou část hry vyvíjeli z domovů?
Recenzovaná verze: PlayStation 5
Ačkoliv název hry napovídá, že hlavním hrdinou Wonderlands bude oblíbená Tiny Tina, tak tomu tak úplně není. Tina je jen jednou ze čtyř postav, které se sešli v doupěti, aby si zahráli Dračí doupě. Dungeons & Dragons, Dračák nebo nově i Bunkers & Badasses se jen velmi těžko hraje o samotě. Jedním z odvážlivců, kteří se k Tině v jejím kutlochu připojí jste vy. A Tina, jako Paní jeskyně, má na starost vaší dobrou náladu, funkcionalitu a „bohužel“ i pravidla celé hry.
Na scénu se ve Wonderlands vrací i postavy z předchozích her od Gearboxu. Některé poznáte na první pohled, některým se povedlo vcelku dobré maskování a jejich odhalení, potažmo identifikace, může i zkušenějším hráčům nějakou tu chvíli zabrat.
Osobně jsem měl především ze startu hry velký problém se do příběhů ponořit. Nutno říci, že Tina mi to moc neusnadňovala a její neustálé komentáře mě pravidelně vytrhávaly ze hry a připomínaly mi, že celý příběh je vlastně jen hra ve hře, a vše se může ze vteřiny na vteřinu změnit podle jejího uvážení. Brát tak hlavní zápletku vážně mi tak činilo nemalé potíže.
Celé situaci ale pomohly vedlejší questy, které si již tradičně berou na paškál ostatní hry, filmy či politické situace. Potkat tak můžete například lovce monster a uspokojitele čarodějnic Gerritta of Trivia nebo čaroděje Garglesnota, který po lese honí modré skřítky a tu a tam vyšmouluje i nějakou hlášku ze Star Wars. A právě smysl pro humor byl pro mě pomyslným ledoborcem, který v mém případě zafungoval i u všech předchozích Borderlands her. I tak ale budu tvrdit, že druhá polovina hry je mnohem více sofistikovanější a celý příběh je lépe formován i díky tomu, že do celého vyprávění začnou kecat i ostatní spoluhráči.
To se týče samotné gameplaye, tak i ta se nadále nese v duchu starších Borderlands a čekat tak můžete akční přestřelky, kde vzduchem nebudou létat jen kulky a další všemožné projektily, ale i přehršel kouzel, kostí, draků, houbiček, kladiv, seker, ledových či smrdutých orbů, oveček a mnoho dalších různorodých méně či více uvěřitelných objektů. Místy z nějakého enemáka vypadne i nějaký ten loot, který je ale v 90% případů absolutně useless. I tak se ale vyplatí proměnit se v tzv. vysavač a všechny nepotřebné itemy později prodat v automatu nebo vyházet kamarádům, kterým se třeba budou předměty hodit více. I ve Wonderlands totiž budete stavět všemožné buildy a ladit veškeré vaše vybavení tak, abyste následně působili na bojišti co největší peklo.
U her typu looter-shooter by se dalo předpokládat, že přehazování, označování, nasazování a další nakládání se zbraněmi bude vyřešeno tak, aby vše šlo od ruky, intuitivně a bezproblémově. Bohužel to tady Tiny Tina trochu zvrtala a pohyb v inventáři, kde strávíte hodiny času, působí jako osina zapíchnutá kdesi hluboko ve vaší zadní části. Nepřispívá tomu ani skutečnost, že se hra tu a tam potýká se všemožnými technickými problémy. Pokud tak máte v baťůžku 80 zbraní a přestanou se vám u nich zobrazovat jejich ikonky, tak je to logicky dost k prdu. V mém případě zatím vše úspěšně řešil restart hry. Takových situací ale během dne nastane i několik. Do toho nepočítám chvíle, kdy se hra restartovala sama. Na těchto technikáliích tak bude muset studio ještě zapracovat.
Tina Tina’s Wonderlands můžete hrát společně až se třemi dalšími hráči. S nimi můžete projít doslova celou hru, a to včetně povedeného end-gamu, který není sice nic jiného než starý klasický grind, ale k zabavení a především pobavení bohatě stačí. Stejně jako při kampani, tak i v Chamber of Chaos lze využít možnosti matchmakingu.
Smysl pro humor, který jsem v předchozích řádcích místy opěvoval, pro mě byl vedle loot systému i jedním z největších problémů celé hry. Hra vás až nepřiměřeně často nutí zastavit a poslouchat tlachání Tininých kamarádů, kteří se vám budou snažit vtlačit svou komedii. Vy tak mnohdy musíte prostě čekat až postavy domluví, abyste mohli pokračovat v questu.
Proběhnout příběh i s vedlejšími questy vám dlouho nezabere. K natáhnutí herní doby jsou tu tak přítomny i nějaké ty sbíračky. Některé slouží jen k pobavení, ale některé přímo ovlivňují statistiky vaší postavy. Mluvím především o kostkách pro Dungeons & Dragons, které zvedají vaše Štěstí. A jak klasici vědí – Štěstí je krásná věc…
I grafické zpracování je v rámci mezí věrno svým předchůdcům a na PlayStation 5 hra nabízí dva grafické režimy. První vám naservíruje hru ve 4K při 60fps. Druhý se zaměřuje na Performance a při sníženém rozlišení dosahuje na 120 snímků za vteřinu. Tyto čísla si oba režimy drží i při hraní na rozdělené obrazovce. Dále jsem se nemohl ubránit myšlence, že vývojáři tak trochu pozapomněli na možnost haptické odezvy ovladače a veškerá odezva působí jen jako tradiční stupňované vibrace. To adaptivní spouště jsou jiná básnička a reakce triggerů závisí vždy na typu zbraně, kterou právě používáte.
Tina Tina’s Wonderlands není úplně standardním představitelem série Borderlands. Trocha magie, špetka fantasy a především velmi osobitý přednes hlavní vypravěčky ale ze hry dělají ve výsledku velmi příjemný zážitek, který je stahován ke dnu jen několika detaily a drobnostmi, které se snad povede studiu ošetřit. S ohledem na péči, které se dostávalo předchozím hrám od Gearboxu, tomu nemám důvod nevěřit. Pokud jste fanoušky série Borderlands, tak je pro vás novinka jasným must-have titulem.
Vývojáři: Gearbox Software
Vydavatelství: 2K Games
Datum vydání: 25. března 2022
Platformy: PlayStation, Xbox, PC
Česká lokalizace: Ne
