Série Two Point začala vznikat před čtyřmi lety prvním počinem vývojářů Two Point Studios a to s podtitulem Hospital. Tehdy hra vyvolala nostalgické vzpomínky na fenomenální kousek Theme Hospital, který byl unikátní svým humorem a casual formátem. Two Point Hospital tak nastřelil perfektní notu do žánru casual budovatelských strategií a dnes vám tak můžeme představit nový opus této série, Campus – tvorbu vlastní univerzity.
Recenzovaná verze: PC
Na první pohled se grafika a stylizace hry nijak nezměnila. Pokud jste Hráli Hospital před nějakým časem, tak si takřka ani ničeho nemůžete všimnout. Na pohled druhý, obzvlášť pokud máte první hru po ruce pro srovnání, začnete rychle objevovat detailní změny. Lepší interakce studentů a učitelů s předměty, kolize předmětů, přehlednější tabulky, příjemnější přechody při zoomování na detail a spoustu dalšího. Pro mě, jakožto fanouška animovaného stylu velice potěšilo, že vývojáři šli stejnou cestou herního designu, jako u předchozí hry a tak rozhodně neočekávejte žádnou realističnost, nýbrž spíše studenty rytířství pařící v klubovně společně s gotiky a klauny.
Některé z vás tak možná zaskočilo, o jakých studentech jsem to psal. Jak jsem již zmiňoval dříve, tak hra si zakládá primárně na humoru a ten vás bude skutečně provázet celou hrou která je rozdělena, řekněme, do šesti různých kampusů. Každá z těchto oblastí tvoří kampaňový scénář, který je nutný splnit alespoň na jednu hvězdu, abyste mohli pokračovat dále. Na začátku každé této mise budete lehce voděni za ručičku, jelikož kampaň jako taková je pravděpodobně vývojáři zamýšlena spíše jako tutoriál před samotným nekonečným módem. Tím se však nenechte vystrašit, jelikož tato „úvodní pomoc“ je opravdu pouze chvilková záležitost a poté už se od vás očekává zahrání celé kampaně ideálně až na tři hvězdy. Každý kampus je v základu primárně zaměřen na jeden z oborů, který můžete vyučovat. Kromě tak klasické vědy, kulinářství a počítačové technologie, budete vyučovat i rytířství, magii a třeba i školu špionů. Daná mise tak sice začne vždy s nějakým unikátním oborem, ale při přebíhání mezi školními roky můžete vyučovat i více oborů najednou. To však doporučujeme spíše otrkanějším hráčům.
Hra je v základu budovatelská strategie, a tak co budete primárně dělat, je stavět specifické místnosti, přidávat do nich nábytek, potřebné předměty a velebit jej tak, aby nejenom plnily svůj účel, ale zároveň se v nich dobře učilo. Každá místnost má tak svá specifika, svoji velikost a zároveň i svoje potřeby. Je tak jasné, že do sprch nepřidáte knihovnu, ale spíš ručník a naopak. Jak jsem již zmiňoval, tak hra je pro tzv. Casual hráče, což znamená, že neočekávejte žádné složité tabulky, či mechanismy. Většina čísel je tak zavedena do grafu a procent, takže vás tak akorát zajímá, kolik procent atraktivnosti mají dané toalety nebo studentská místnost. Tyto hodnoty jsou opravdu důležité, protože díky nim se bude odvíjet i úspěšnost studentů. Čím větší úspěšnost studentů, tím více vyhraných soutěží. Čím více vyhraných soutěží, tím větší prestiž školy. Čím větší prestiž školy, tím více peněz. Čím více peněz, tím více peněz. Během hry tak budete muset kombinovat několik faktorů a najít ten správný průnik, mezi zábavou, volnem, hygienou, stravováním a hlavně výukou. Když budete mít totiž až moc zábavy, tak se studenti nebudou mít čas najíst, poté budou hladový na výuce a tím získají horší výsledky no a ve finále budou kvůli tomu vyhozeni, což zapříčiní méně peněz, protože školné.
Hra se bohužel během mého průchodu potýkala s několika nepříjemnými bugy a je otázkou, kolik z nich budou schopni vývojáři opravit. Tím nejhorším je totiž umělá inteligence. Neberte to špatně, dokud máte málo studentů, řekněme do jedné stovky, tak je vše naprosto v pořádku. Ve chvíli však kdy tato hodnota přesáhne právě přibližně zmíněnou stovku, tak UI vypne a spousta postav do sebe začne bourat, přestane chodit na záchod, do sprch, pro jídlo a ve finále nezbude nic jiného než takového studenta vyhodit. Hudba, ambience a všeobecně jakékoliv hlášení vám na náladě v této fázi hry taktéž moc nepřidá. Hudba je krátká a neustále se opakuje, zvuky občas připomínají pazvuky v The Sims a vtipné hlášky jsou sice super, ale když slyšíte tu samou co 5 minut, tak taky nejste nadšení.
Všeho všudy musím uznat, že hru jsem si užil stejně jako první díl z nemocnice. Přináší něco inovativního, a to se musí rozhodně ocenit. Nekonečný mód, který je k dispozici po dohrání kampaně mě sice vůbec nezaujal, ale to se nedá říct o scénářích v různých kampusech. Každá univerzita má tak svoje rozdíly, jako je například přidávání topení nebo naopak klimatizace, či potřeba vyhazovat ničitele objektu. Grafiku jsem si zamiloval a hudbu jsem zkrátka nahradil Youtube listem. Zábavnost je tak v trpělivosti a naprosto každý může dosáhnout třech hvězd v každé mapě, pokud jste však příznivcem deseti druhů tabulek a zkrátka byste se nazývali Hardcore hráčem, tak tento kousek nebude úplně pro vás.
