Určitě jste se již někdy zadívali do nebe a říkali jste si, jestli si ten nahoře z vás nedělá blázny. Něco na tom možná bude, v případě obyvatel světa Gambala je to pak již jistota. Bohové zde hází kostkami, pomocí kterých následně Gambalanům naplánují příštích 50 let. Vše jde jako po drátkách až do chvíle, kdy jsou Kostky osudu ukradeny.
Na stránkách Game Pressu se s knihami a jejich recenzemi příliš často nesetkáváte. Jednou za čas se ale objeví kniha, která i ty nejzapálenější hráče přiměje na chvíli odložit gamepad a pustit se do čtení. Temné fantasy Zloděj osudů z pera Jana Urbana se na první dobrou tváří přesně jako tento případ. Jak první díl trilogie Věčné mlhy obstál v naší recenzi?
Jan Urban vymýšlel všemožné fantasy příběhy již od svého dětství. Po svém komiksovém období se zaměřil na beletrii a mnohým čtenářům se do paměti zapsal jako autor série Pragocalypsa. Momentálně pracuje na projektu Věčné mlhy, z kterého se nám do rukou dostal první díl s podtitulem Zloděj osudů.
Říše Gambala je v tak trochu unikátní situaci. Již mnoho desítek let se na trůnu neobjevil žádný král a chod lidstva se zde stará Kaldur, syn a právoplatný nástupce správce z rodu Siladorů. Ne všechno je ovšem tak černobílé a na pozadí probíhají nejen politické rozepře, ale do všeho promluví i magie.
Osobně jsem se do knihy, obzvlášť tak velké, nezačetl již dlouhé roky a byl pro mě tak velký problém se do čtení ponořit. Nemohla ale za to jen má neschopnost se na příběh plně soustředit, ale i vskutku vysoká nálož informací, která se na mě vyvalila hned na začátku. Překvapila mě i kadence, se kterou mi byly představovány postavy. Jejich popis byl velmi bohatý a sofistikovaný i přesto, že se nejednalo o úplně hlavní postavy.
„Nejste z toho neklidný, můj lorde?“ „Z čeho?“ pronesl přezíravým tónem Kaldur. „Že nám uteklo malé děcko? Přiznávám, že je to škoda, ale co taková malá holka zmůže? Historie na ní zapomene a rod Rozenthaalů vymře po přeslici.“
ukázka ze 4. epizody
Co ovšem musím ocenit je skutečnost, že autor si úplně nelibuje v přímočarých rozhovorech a dialogy naopak postupně budují atmosféru bez zbytečného spěchu. Že se nejedná o knihu pro začínajícího čtenáře svědčí i množství dějových linek, které ve Zloději osudů sledujeme. Pokud nemáte sloní paměť, tak vám jistě přijde vhod rejstřík, který vám připomene jména postav a co jsou zač. Dalším ukazatelem, že to autor se svým dílem myslí opravdu vážně, je soundtrack o 13 písních nebo důkladné mapy na deskách knihy.
Příběh si mě podmanil v momentě, kdy byly ukradeny Kostky osudu těsně před tím, než jimi mělo být ve Věčných Mlhách vrženo a stvrzen tak osud Gambaly na dalších 50 let. Bohové se přestali hádat a obviňovat se až v momentě, kdy někdo kostkami bez jejich přítomnosti opravdu hodil. V ten moment se roztočil kolotoč událostí, které mě ke knize připoutaly.
Zvyknout jsem si musel na způsob vyprávění. Nelze říci, že má Zloděj osudů jednoho hlavního hrdinu. Každá pasáž je vyprávěna z pohledu jiného charakteru, což pro mě bylo na začátku matoucí. V průběhu čtení se mi ale tento styl velmi zamlouval. Jak jsem již psal výše, jedná se o teprve první díl a je na místě se tak připravit na otevřený konec. Příchod několika dalších dílů potvrzují i osudy některých postav, které jsou po světě rozesety způsobem, ze kterého je jasné, že s nimi autor Jan Urban ještě nadále počítá.
Co bude možná pro někoho do jisté míry matoucí je přebal knihy od kreslíře Dominika Bronieka. Barevná paleta a Strážkyně Mlh Syhaia působící jako mladá křehká hrdinka držící dvousečné kopí by mohly leckomu vnuknout myšlenku, že se jedná o příběh dívčí silné postavy zaměřený na mladší generaci, chcete-li young-adult. To ovšem nemůže být dále od pravdy. Ve skutečnosti se jedná o dospělé a temné fantasy, které svým uchopením a sofistikovaností může konkurovat i mnohem známějším světovým titulům.
Jen s velkými problémy se mi daří zesumarizovat o čem příběh je. Přece jen se rozkládá přes 576 stran, ve který se mihne přes 100 více či méně důležitých postav. Slíbit vám ale mohu story, která má hlavu i patu a u kterého vás ani nemusí mrzet otevřený konec. Na pokračování totiž nebudeme muset čekat dlouho. Druhý díl této epické fantasy trilogie s podtitulem Družina Zatracených totiž vychází již v listopadu letošního roku. Přebal pokračování naleznete pod recenzí.
Pokud vás lákají velkolepé příběhy a nezastraší vás ani počet stránek, tak by pro vás mohl být Zloděj osudů tím pravým ořechovým. Stejně tak se může jednat o skvělý dárek, který může s blížícími se svátky přijít vhod. Jan Urban zde dokazuje, že kvalitní fantasy nemusí vzejít jen z per světových autorů a jeho novinka si jistě zaslouží naší pozornost.
Knihy byly, jsou a budou a nám v redakci je samozřejmě jasné, že i mezi těmi nejzapálenějšími hráči se najde množství nadšených čtenářů. Rádi byste se setkávali s knihami na naších stránkách častěji? Dejte nám vědět!
