Pokud jste si stejně jako já nestihly objednat nový PlayStation nejpozději pár minut po startu předobjednávek, dost možná na něj čekáte do teď. Vaše PS4 vám připadá pomalejší a pomalejší a email z objednávkami zavaleného eshopu ne a ne přijít? Vítejte do klubu.

Už to vypadalo, že rok 2020 nemůže být horší, když v tom se objevila nabídka na krátkodobé zapůjčení nové generace konzole PlayStation za účelem otestování. V redakci sice bylo potřeba užít několika pádných a z části vymyšlených argumentů svědčících o tom, že bych měl konzoli testovat právě já, ale vše dopadlo skvěle a konzole již vyjížděla mým směrem.

Za zapůjčení PlayStation 5 patří velké díky české pobočce PlayStation.

Den #0

Kam já to vlastně dám? Říkali, že je konzole velká a těžká. Přece jen mám testovat konzoli samotnou a ne nosnost mého skleněného rádoby herního stolu. Nešlo to jinak a poté, co jsem mou dosud perfektně fungující PS4 ujistil, že se nejedná o trvalé řešení, nýbrž zaslouženou dovolenou, musela na čas zpět do krabice, aby uvolnila místo mladším. Ok, tak kde jsou s tou konzolí?

Nebudu vám lhát, vesnička ve které bydlím je od Prahy dost daleko a Městský úřad zde nenajdou ani Google Mapy. Nebylo tak pro mě žádnou novinkou, že jsem frajera, který jel až z Prahy jen KVŮLI MNĚ, abych si měl na čem hrát, musel trochu navigovat. Roušky nasazeny, pokyny předány a já se nesouc modrobílou bedýnku ke vchodu usmíval od ucha k uchu. Jde se vybalovat!

Hlavně opatrně, Jirko, nic nepotrhej. Papíry, kabely, a hele, DualSense. Ten si nechám na konec. Konzole na živo nevypadá tak veliká. Je to ale pořád macek a sice ne v rukavičkách, ale s nejvyšší opatrností jsem PlayStation 5 postavil na vybrané a od prachu oproštěné místečko. Aha, ono to vlastně má speciální stojánek. Po kompletizaci jsem se podle YouTube musel ujistit, že jsem ten stojánek pochopil správně a konzole mi z něj nevyklouzne. Vím, návod je v krabici, ale děláme to tak všichni. Ne? Inu, vše je zapojeno a já už v ruce nezbedně třímám nový DualSense. Na první dojem vcelku ostré hrany a až na nový design vše působí tradičně a správně, stejně jako tomu bylo u DualShocku 4. Je mi ale jasné, že po zapnutí konzole bude vše jinak.

Konzole není moje a já tak bez jakékoliv citové vazby a kochání se nad každou animací spěchám do obrazovky, kde si zvolím profil uživatele. Máme zde předinstalovaný profil pro česká média, ale s myšlenkou na mé oblíbené trofeje si hbitě přihlašuji vlastní účet. Všechno je zde poněkud jinak a nějakou tu chvíli mi tak trvá, než se zorientuji v těch nejdůležitějších nastaveních. Už je ale po půlnoci a já tak dám stahovat hry ze svého účtu. Času na hry bude ještě dost.

Den #1

Něco málo práce, vyvenčit psa, svačina a nasadit sluchátka. Protože jsem moula a konzoli jsem na noc vypnul, nestáhly se mi žádné hry, které jsem měl v úmyslu ozkoušet. Naštěstí ale na disku byly některé hry předinstalované. Astro’s Playroom, Demon’s Souls, Sackboy a Miles Morales společně s prvním Spider-Manem. DualSense mi doslova nedal spát a tak jde jako první na řadu logicky Astro’s Playroom. Nikdo vám přesně nedokáže popsat, jaký je to pocit poprvé tlačit proti adaptivním spouštím. To si člověk prostě musí vyzkoušet. Kompletně všechna vylepšení, která Sony do nového gamepadu vložilo působí jako z jiného světa. Osobně jsem tušil, že nový ovladač bude gamechanger, ale level inovací mě téměř dojal.

Kromě poslání ukázat hráčům nové funkce ovladače v sobě Astrobot skýtá i velmi decentní hříčku, která na pár hodin zabaví i náročnější hráče. Řada miniher, rozmanité levely, časovky nebo muzeum značky PlayStation umístěné do několika úrovní, mezi kterými cestujeme takřka instantně díky rychlému SSD. Obvykle bych si podobnou hru rozložil do několika dní, ale zde nebylo času nazbyt. Hru jsem tak dokončil ještě tentýž den a po několika velmi zoufalých pokusech o překonání světových rekordů v časovkách jsem si ji spokojeně odškrtl ze seznamu.

Den #2

Už jsem psal, že jsem moula a je tak logické, že jsem si opět zapomněl stáhnout další hry z mé knihovničky. Řada tak přišla na Milese Moralese, kterého jsem měl čest recenzovat v jeho PS4 podobě. Neměl jsem tak nejmenší nutkání hru dohrávat a spíše jsem se pomocí pavučinových vláken přemísťoval po New York City a po paměti porovnával rozdíly. V době, kdy jsem měl PS5 doma, nebyl k dispozici Patch, který majitelům odemknul vylepšený Performance režim, který nyní nabízí 60fps s podporou Ray-tracingu. Tuto možnost jsem k dispozici neměl a musel jsem si tak neprakticky přehazovat výkonnostní režimy ručně. To mě upřímně moc nebavilo a po pár minutách strávených v 60fps jsem se přesunul k titulu Sackboy: A Big Adventure. Zde jsem měl podobný problém jako u nového Spider-Mana. Hru jsem měl taktéž možnost recenzovat relativně nedávno a hrát ji tak podruhé by pro mě nebylo záživné ani na PS10. Alespoň jsem si mohl “osahat” situace, kdy vám systém konzole poradí, jak získat některé trofeje. Ačkoliv vás tato funkce může připravit o pocit zadostiučinění, tak funguje velmi decentně a zda ji chcete použit je jen a pouze na Vás.

Přečti si  Biomutant předvádí zajímavý boj a průzkum v otevřeném světě

Zas takový moula nejsem a dávám si tak stahovat své oblíbené hry. Třeba se jejich hraním zabavím natolik, že se vyhnu Demon’s Souls, které mě straší od první chvíle, co jsem jej první den viděl předinstalované v konzoli. Poznatek dne: S kombinací PlayStation 5 a mého počítače nemusím večer zapínat topení.

Den #3

Nebude vám zde popisovat mou ranní rutinu a hned se podíváme na to, jak se na nové generaci daří mým oblíbeným titulům. Rocket League se zatím dočkal jen menšího updatu, který spíše než by hru obohatil na next-gen zážitky, tak ji spíše udržuje funkční. Rocket League jede velmi svižně a snímková frekvence se drží stabilně na 60. To se ale víceméně dařilo i na PS4 Pro. Stejně tak se před samotným next-gen updatem dočkal menšího patche i Apex Legends, který nyní na PS5 běží ve 1440p. Zde je rozdíl oproti předchozí generaci znatelný jak na texturách, viditelnosti i na pro Apex tak důležité snímkové frekvenci. Obě dvě hry zatím neobdržely ani podporu DualSense ovladače, která přijde pravděpodobně až s oním velkých upgradem.

To se ovšem nedá říct o NBA 2K21, které nový ovladač využívá na maximum. A taky možná až příliš. Hra samotná vypadá skvostně, pravý next-gen. Sice s sebou přitáhla i proklaté mikrotransakce, které pravidelně zamořují celý režim MyCareer, ale hratelnost a vizuál je absolutní top. Při tom všem napětí, smečích, blocích, faulech a absolutně zbytečného, nýbrž značně uspokojivého mačkání adaptivních spouští, jsem si všiml velmi nemilé věci. Tyto triggery při svém spínání tvoří jisté pazvuky. Ty by mi byly pravděpodobně ukradené, protože a poněvadž nejdou s nasazenými sluchátky slyšet. Problém ale nastává v momentě, kdy má váš soupeř zapnutý mikrofon, který se nově nachází právě na DualSense. Tento mikrofon snímá ony pazvuky a instantně je přenáší do vašich sluchátek. Právě v případě NBA 2K21, kdy jsou spouště v pohotovosti téměř neustále, se tak jedná o velmi otravnou věc, kterou žádný softwarový update nevyřeší. Mute, Mute, Mute!

EA Sports si s FIFA 21 taktéž vyhráli. Spíše než lepší grafické ztvárnění a povedené úvodní video ze zákulisí Ligy Mistrů ale za zmínku stojí online matchmaking, který byl v době, kdy u mě byla PS5 na zkušenou, v jakémsi úsporném režimu. Jinak si totiž neumím vysvětlit skutečnost, že ačkoliv jsem si vybral v režimu Sezóny tým se dvěma hvězdičkami, tak mi hra nejednou přiřkla hráče, který hrál s Barcelonou. To se vám takový fotbálek omrzí vcelku rychle. Ke konci zbylo jen několik málo minut na zapnutí posledního dílu Watch Dogs a prozkoumání pár planet v No Man Sky.

Přečti si  Ve vývoji by údajně měla být hra The Mandalorian

Po třech dnech s PS5 jsem si začal všímat věcí, které mě na konzoli iritovaly. Kompletně všechny neduhy byly systémového rázu a je tak nad slunce jasné, že pokud nejsem jediný šťoural na naší planetě, budou brzy opraveny nějakým patchem. Oproti starší konzoli zde vše působí rozhozeně, až skoro chaoticky. Najít Voice Party, zjistit kdo v ní je, někoho do ní pozvat nebo se do ní připojit jsou úkoly, které napoprvé prostě z patra nedáte. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že většina ikonek (např. nastavování zvuků party vůči hře) působí spíše designově než prakticky.

Poznat, zda je hra, kterou jste si stáhli, PS4 nebo PS5 verzí, není zdaleka tak jasné, jak se prvně povídalo. Stejně jako navigace v systému z předchozího odstavce, tak i zde je potřeba holt zkoušet, zkoušet a zkoušet. Jakmile se vám dostane nový software pod kůži, nebudete jej chtít již měnit. I tak je ale přechod z předchozí generace vcelku náročný. Vše, co bylo vlevo, je nyní vpravo a naopak. I přesto všechno ale působí PS5 velmi svěže. Nejvíc mě potěšil přístup do PS Store, který je nyní přímo v hlavním menu a nespouští se pro něj tak žádná speciální aplikace s “oblíbenou” hláškou o nedůležitosti naší mateřštiny. Na vnějšku konzole, která jinak mému zraku imponuje, se mi nelíbí pouze jedna jediná věc. Tou je lesklý černý povrch uprostřed konzole, který sice působí efektivně a trochu i futuristicky, ale je lehce poškrabatelný. Pokud tak stejně jako já neustále připojujete do své konzole všelijaké flashdisky, sluchátka či jiné kabely, musíte být vskutku opatrní. První věc, co udělám až mi dorazí můj exemplář, je, že okolo portů nalepím nějakou průhlednou lepící pásku.

Málem bych si zapomněl vyzvednout Kratose ve Fortnite…

Den #4

Poslední den s vypůjčenou konzolí PlayStation 5 se nesl pouze ve znamení rotování již vyzkoušených her, ke kterým přibyl Bugsnax z PS Plus nabídky. Hraní si na novináře, který vyšetřuje fenomén, podle kterého byla hra pojmenována bylo až překvapivě zábavné. Díky dobrým dialogům a originálním nápadům se k němu jistě vrátím se svou vlastní konzolí. Nebudu vám lhát, všechno to 4K, Ray-tracing, extra snímky za vteřinu a další next-gen frajeřinky jsou sice fajn, ale i tak jsem neměl při balení PlayStation 5 zpátky do krabice žádné smíšené pocity. Ty mě ovšem zasáhly plnou silou ve chvíli, kdy jsem se zapnul svou stařičkou PS4 Pro. Vše se zdálo extrémně pomalé a DualShock 4 působí oproti DualSense jako stará plastová hračka. Teprve tak skok nazpět mi otevřel oči a já mohl plně docenit extrémní rychlost a výkon, který přichází s novou generací PlayStationu.

Na závěr mého zdlouhavého povídání jsem si nechal něco o uložišti, které bylo terčem mnoha nehezkých poznámek. Že na velikosti nezáleží? V tomto případě tomu není a i největší fanboy PlayStationu musí uznat, že 667GB není moc. Hry nabírají na velikosti, při zisku trofeje se nyní ukládají nejen screenshoty, ale i videa a hlasové záznamy, hráči si rádi ukládají své lucky momenty,… Nutno ovšem podotknout, že díky této velikosti SSD je cenovka nové konzole tak nízko, jak jen může být. Osobně si myslím, že větší uložiště potřebovat nebudu. Umím si ale dobře představit, že velká část herní komunity se s tímto problémem nebude vyrovnávat dobře.

A je to. Konzole je zpátky na cestě do Prahy a do mé PS4 Pro se stahuje nový Cyberpunk 2077. Je čas se tak vrátit zpět na zem a čekat, až se na mou objednávku dostane řada. Alespoň si novou konzoli vyzkoušet byla možnost, která vymazala veškeré mé námitky a pochybnosti.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno