Hudební nebo-li rytmické hry jsou v dnešní době relativně okrajovým žánrem, o to oddanější jsou však jejich fanoušci. Podobně jako JRPG hit Persona, zasadila nejnovější hru do tohoto žánru i série Kingdom Hearts.

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Upřímně, k Melody of Memory jsme usedal s notnou dávkou skepse. Přeci jen nejsem vyloženě skalní fanoušek Kingdom Hearts, byť pár dílů série jsem již hrál (naše recenze loňského třetího dílu zde). Melody of Memory (dále jen MoM) v grafice remasteru tak na první pohled působila jako trochu okatá ždímačka nostalgických fandů série s nulovou přidanou hodnotou sešitá během několika měsíců horkou vývojářskou jehlou. Navíc za plnou cenu. Mám velkou radost z toho, jak moc jsem se pletl.

Občas se k vám na jednu skladbu přidá i hostující postava. V tomhle případě jsme úrovní prolétli v doprovodu Mulan ze stejnojmenného animovaného filmu.

Desítky důvěrně známých melodií na jednom místě

MoM si v žádném případě nehraje na “plnohodnotný” díl série a zamotanou ságu kolem střapatého Sory, Donalda, Goofyho a mnoha dalších nerozvádí, ale detailně shrnuje a to v podobě zcela odlišného žánru, než na jaký jsme u série zvyklí. Místo akčního RPG tak máme co dočinění s rytmickou hrou.

Král Mickey funguje jako jeden z použitelných “itemů”. Pokud ho máte v týmu, dovede vás v kritický okamžik vyléčit.

Celou historii KH si projdete v ústředním módu “World Tour”, který na obří mapě nabízí desítky důvěrně známých světu z doposud vydaných dílů série. A že se toho za ty roky nastřádalo! Každý ze světů, vycházejících z pohádek Disneyho, Pixaru a univerza Final Fantasy, nabízí jednu až dvě fanouškům dobře známé skladby přetavené do podoby hratelné úrovně. Světy svým postupem a plněním dílčích úkolů pro každou melodii postupně odemykáte a s nimi i tracky samotné. Dohromady MoM obsahuje přibližně 140 převážně orchestrálních či čistě instrumentálních písní. Mnohé z nich jsou navíc dostupné hned v několika podobách a jen do počtu songů nabízí MoM skutečně mamutí porci zábavy.

Tohle je pohled jen na asi 20 % celkové herní mapy. Na obsah jsme si stěžovat nemohli.

Mód “World Tour” se snaží převyprávět celý příběh série ústy Kairi (to děvče z obáky), ale to vzhledem k jeho rozvětvenosti není dost dobře možné. Jednotlivé filmečky z různých her tak poslouží spíše jako příjemné memento pro zaryté milovníky předchozích titulů. Upřímně, příběh Kingdom Hearts je natolik zmatený a místy až absurdně překombinovaný, že jsem ho nikdy moc nežral. Ostatně v Kingdom Hearts má snad každá postava alespoň jednoho dvojníka, snovou či datovou verzi sebe sama, zlé alterego a tři podvodníky, kteří se za něj vydávají. Osobně mi přijde, že se z ústředního příběhu (ty menší z jednotlivých světů jsou fajn) stala snad již s druhým dílem zmatlaná blbina, která se navíc bere příliš vážně. I v módu World Tour jsem tak na hezké filmečky jednou rád podíval a tím to haslo.

Přečti si  Disney a Lucasfilm Games odhalí novou Star Wars hru letos v prosinci
Graficky rozhodně nejde o špičku. To však příliš nevadí.

Ťuk, ťuk… ťuk ťuk, bum

No a jak vypadá hraní samotné? Každá ze skladeb trvá přibližně dvě minuty. Při jejich odemykání v “příběhovém” módu narazíte zejména na herní řežim “Field Battle”. V něm trojice hrdinů samovolně běží po předem dané trase a vaším přičiněním se brání hordám nabíhajících nepřátel. K útoku využíváte jedno ze tři tlačítek (mnohdy však i všechna najednou), dalším uskakujete létajícím projektilům a posledním aktivujete krystal schopnosti. Klíč je samozřejmě ve správném načasování a vymačkávání příslušných sérii tlačítek ve správný okamžik. K tomu vám slouží jednak vizuální nápověda v podobě zaměřovacího kolečka a rytmus skladby samotné.

Ideální je udržet řetěz úspěšných útoků neporušený po celou skladbu. To v praxi znamená i pár stovek útoků a úskoků bez chybičky.

Zvláště u rychlejších songů a nejvyšší obtížnosti se pak dostavuje pocit, že melodii prakticky vyťukáváte vy na ovladači. Ponoření se do rytmu aktuální skladby je nejen opojné, ale i nezbytné. Množství zrakových vjemu na obrazovce občas dosahuje tak velkého množství, že se ve vyťukávání útoků musíte spoléhat i na znalost následující hudební sekvence. Obě složky hratelnosti – vizální a hudební – se tak nádherně doplňují a z MoM se rázem stává krásně návyková záležitost. Ohrané “ještě jednu úroveň a jdu spát” platí u MoM do puntíku. Na kvalitě vašeho výkonu pak závisí zdárné odehrání úrovně a bodové hodnocení. Cesta k platinové trofeji je trnitá a odehrát skladby na obtížnost “Proud” bez jediné chybičky vyžaduje hodiny cviku a smysl pro rytmus.

Na konci každé melodie zkouknete statistiky a vyfasujete odměnu.

Čas od času narazíte na melodii, znázorňující souboj s bossem. V něm platí podobná pravidla, jen už vaši hrdinové neběží dopředu, nýbrž se zlořádem bojují a plejáda pohybů se rozšíří o nutné úhyby směrovou páčkou na ovladači, či nutnost simultánního podržení tlačítek útoku po určitou dobu. Posledním módem hratelnosti tvz. Memory Dive je poté jistou kombinací zmiňovaného, s tím, že si přehráváte skladbu asociovanou s určitou postavou či scénkou z filmů či her. V těchto pasážích bývá hudba doplněna i o vokály.

Nechybí ani ikonická “You’ve got a friend in me” ze série Toy Story.

Hratelnost je dostatečně pestrá na to, abyste u hry vydrželi i desítky hodin. Obsahu je vážně dost a každou ze skladeb má smysl projít na více obtížnosti. Rozvržení a hustota nepřátel se mění adekvátně ke zvolené výzvě. Hra navíc obsahuje doslova stovky sběratelských kartiček a než ze hry vyzobete všechno, co nabízí, budete za sebou mít hravě dva dny čistého herního času. Už po pár hodinách hraní byly obavy z nedostatku obsahu a předpokládané nedomrlosti hry rozcupovány na kousky.

Přečti si  Infinity Ward otevřelo nové studio v texaském Austinu
V soubojích z bossy se změní perspektiva, ale i hratelnost samotná.

Další styly hry

MoM je tak překvapivá “trvalka” a to jsme ještě nezmínili fakt, že lze skladby projít v lokálním multiplayeru a nechybí ani kompetitivní klání. V nich každý z hráčů zvolí oblíbenou skladbu. Ve které úrovni se utkají, nakonec rozhoduje los. Nejde přitom o pouhé souběžné mačkání tlačítek proti “Raulovi z Brazílie”, ale tento mód nabízí i relativně pestrou plejádu triků, kterými házíte soupeři klacky pod nohy. Jednou se mu tak zmenší nepřátelé, jindy přímo zmizí… no a nebo začnete vidět dvojitě. Skladbu triků nelze přímo ovlivnit a používají se automaticky. O taktizování tak bohužel nemůže být řeč. Prostě se na své obrazovce snažíte vypořádat s dílem škodolibé náhody lépe než váš oponent.

V multiplayeru se vám s vítězstvím zvedá rating. Tady to bylo jednoduché, soupeř to asi po polovině skladby vzdal a už jen smutně přihlížel.

Ke zmiňovanému skeptickému pohledu na hru dopomohla i grafika. Melody of Memory svým vzezřením daleko více vychází z remasterovaných verzí prvních dvou dílů a jejich odnoží pro PS4 než z přeci jen graficky vyspělejší trojky. V konečném důsledku to však vlastně nevadí a změna vizáže objektů a postav by byla nejen nákladná, ale v konečném důsledku by možná hra poté nevyvolávala tolik kýžený pocit nostalgie a důvěrně známého v novém podání.

Postupem času si odemknete další týmy hrdinů. Změna je to ale vyloženě kosmetická.

Sérii Kingdom Hearts tak nakonec podoba rytmické hry moc sluší. Díky pořádnému počtu hlavních a vedlejších dílů série nabízí poctivou nálož často parádních skladeb, do kterých jsme se s chutí ponořili i po desáté. Nejde o dokonalou hru, ale zejména pro fanoušky žánru jde prakticky o povinnost. Obzvláště, pokud mají kladný vztah i k mišmaši Dysneyho a Final Fantasy s názvem Kingdom Hearts. Titul navíc funguje jako skvělá připomínka starých dílů, do kterých se budete mít rázem chuť znovu ponořit.

Vývojáři: Square Enix

Vydavatel: Square Enix

Datum vydání: 13. listopadu 2020

Cena v PS Store: 1.499 ,- Kč

Velikost hry: 6.4 GB

Multiplayer: Ano (lokální kooperace, i kompetitivní online)

Platformy: PlayStation 4 (Recenze), Xbox One, Nintendo Switch

Herní doba: 10 hodin (čisté dohrání; další desítky při prozkoumávání veškerého obsahu)

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno