Začátek roku, jak už je zvykem, bývá chudší na novinky z herního světa. Vývojáři spíš dodělávají svá díla a nechávají si je do té druhé poloviny, nicméně každý rok vychází něco, nad čím je vhodné se alespoň pozastavit. Studio Cyanide, které má na svědomí slušnou řádku her, jako například Styx, Shadow of darkness, Digitální verzi deskové hry Bloodbowl, či Call of Cthulhu, nyní přichází s perličkou z Hack & Slash, RPG světa vlkodlaků.

Recenzovaná verze: PC

Příběh nás zavádí do přibližně dnešní doby, kde se ujmete role eko-teroristy Cahala, který bojuje proti všem možným praktikám, jako vyvražďování vlkodlaků, ničení lesů a podobně.  Ano, opravdu je to tak zvláštní jak to zní. On sám je totiž vlkodlak, který se využitím své lidské, vlčí a vlkodlačí formy infiltruje do společnosti na kraji lesa, kde začne zjišťovat, co se děje. Být vlkodlak ovšem má jeden neduh a to ten, že ve chvíli, kdy se neovládnete a začnete zuřit, nevíte, kdo je s Vámi, či proti Vám. Jak už asi tušíte, přibližně po deseti minutách hrání, se všechno zvrtne a Cahal bude vyhozen ze smečky eko-teroristů a začne vyšetřovat tak nějak na vlastní triko.

Ačkoliv příběh začíná poměrně zajímavě, tak Vás opravdu velmi rychle přestane bavit. Velkou roli v tom hraje naprosto příšerný dabing, který je ještě navíc špatně optimalizovaný a pokud tak budete u hraní používat kvalitní sluchátka, tak počítejte s tím, že jedna postava vždy mluví do jednoho ucha a druhá do druhého. Stejně tak jsou do hry přidány rozhodnutí v konverzacích, ale jsou naprosto k ničemu. Nemůžete jimi rozhodnout vůbec nic (kromě jediné věci, která se stane ve finále) a tak je to jenom v podstatě kliknutí na “pokračovat”. Třešničku na dortu tomu dává fakt, že postavy mají špatně vytvořenou mimiku, kterou bych přirovnal ke hře Mass Effect: Andromeda. Bohužel kombinace všech těchto aspektů zničila příběh natolik, že jsem už po poměrně krátké chvíli měl chuť jenom přeskakoval textové pasáže, abych je už nemusel poslouchat.

Když ovšem vynecháme příběhovou linii, tak hratelnost není vůbec špatná. K dispozici máte tři formy své postavy, mezi kterými můžete libovolně přeskakovat. První je Cahal, jakožto člověk. V této formě provádíte veškeré konverzace, braní předmětů a stealth akce. Druhá forma je vlk, kterého využíváte na rychlejší pohyb, na průchod ventilací, lepší krytí a přivolání pozornosti. No a třetí forma? Dámy a pánové, tam začala teprve ta správná zábava… vlkodlak. K této formě se za okamžik vrátím, jelikož vysvětlím jednoduchý algoritmus herního designu této hry. Jednoduše přijdete do místnosti, kde se postava automaticky skrčí, což značí, že začíná stealth pasáž. Nyní je vaším cílem se dostat z místa A na místo B (většinou ze vchodu k východu do další místnosti). Občas v tom hraje roli to vzít ještě přes oblast C, kde si musíte otevřít dveře k opuštění v bodě B. Stealth probíhá pokaždé stejně, kde si buď za Cahala, či jeho vlčí formu dojdete k hlídajícímu vojákovi a zneškodníte ho. Může Vám k tomu pomoci přilákání pozornosti zavitím z vlčí formy, či zastřelení šipkou z kuše Cahala. Kromě samotného zneškodňování nepřátel, můžete po cestě sabotovat přivolávání posil zkratováním dveří, ale k tomu až v části s vlkodlakem. Co je určitě vhodné podotknout, je fakt, že Map design celé hry, je skvostný. Každá mapa, každá místnost, každá oblast, vše je NAPROSTO unikátní a nikdy nebudete mít pocit, že byste tam už někdy byly. Ano, občas se stane, že si řeknete: “Takovéto kanceláře ale fakt nikdo nemá…” a máte pravdu, ale děje se to pouze zřídka kdy a navíc, ačkoliv je zde absence jakékoliv mapy, tak se hráči s orientačním nesmyslem neztratí.

Přečti si  Mass Effect Legendary Edition dostane velký Day One patch, který vylepší výkon
Takové kanceláře ale nikdo nemá…

Teď už ale k té, pro mě osobně, zábavnější části. Ve chvíli, kdy se něco zvrtne a nepřátelé vás odhalí, přeměníte svého Cahala do Vlkodlačí formy. V tuto chvíli jde všechno stranou (a to doslova, nábytek lítá na všechny strany) a začíná masakr. Vojáci přivolávají posily a vy víte, že Vám nezbývá nic jiného, než využít Hack & Slash podoby této hry. Hlava nehlava, používáním pár tlačítek trháte nepřátelé na kusy a efekty Vás nenechávají chladným… možná tak chladnokrevným. Vlkodlačí forma má tři podoby. Jedna z nich je agilní, kdy jste svižní, ale je to na úkor poškození a životů. Druhá forma je tak dle očekávání opak, kde jste neskutečně pomalí, ale to poškození Vám to dostatečně vynahrazuje. Mezi těmito formami můžete libovolně přepínat a ačkoliv jsem se bál, že později budete využívat už pouze jedinou formu, tak opak je pravdou. Až do samotného konce, finálního bossfightu jsem přepínal formy jako šílenec. Třetí forma je tzv. Fury verze, kde po nabití odpálíte svůj hněv a v podstatě se obě předchozí formy spojí na chvilku do jedné. Bohužel nastřádání tohoto “fury” není vůbec těžké a samotná ultimátní verze vlkodlaka je neskutečně rozbitá. Jste nezastavitelní, dáváte neskutečné poškození a v podstatě Vás nic neohrožuje. Bylo by tak vhodné, aby vývojáři s prvním patchem tuto verzi vlkodlaka oslabili, jelikož po nastřádání většinou vymlátíte celou místnost a v podstatě i samotného bosse.

Přečti si  Animovaný trailer k Watch Dogs: Legion představuje Minino příběhové pozadí

Jednoduše řečeno takto probíhá celá hra, která je striktně lineární. Dojdete do místnosti, tam se snažíte dostat na druhou stranu a když se Vám to nepovede, tak všechny vymlátíte. Pokud jste po cestě sabotovali některé dveře, tak fajn pro Vás, příchozí posily budou kriticky zraněné. Já osobně jsem stealth po krátké době vzdal a vždy po vstupu jsem hned odpálil vlkodlačí formu. Díky tomu jsem si hru o dost víc užil a zároveň jsem neztrácel čas nesmyslným průchodem za zády jednotek. O to více mě překvapilo, kdy mě hra netrestala za způsob dohrání, který jsem si vybral. Rád bych tak řekl, že si můžete dohrát hru kompletně na Vámi zvolený způsob, ale bohužel tomu tak není. Souboji se nikdy nevyhnete, ať už kvůli bossfightům, které jsou naprosto příšerné, jelikož má každý boss tak 2 nebo 3 move sety a vám nikdy nic moc nedělá nebo případně kvůli několika jednotkám, které nejdou ze stealthu zabít.

Hra si tak najde své publikum, které si ji užije. Pořád je to zábavná mlátička, či případná stealth akce s prvky RPG, kde rozmlouvání s entitou v rostlinách, či zabíjením nepřátel získáváte zkušenostní body do “talentového stromu”, který je silně limitovaný. Je zde i spousta možností o rozvíjení příběhu při sbírání letáků, novin, či čtení e-mailů v počítačích vojáků, jen škoda, že při jakékoliv interakci postava tak prazvláštně přiskočí, že Vás to až nepříjemně trkne do očí.

Můj názor? ,,Hru jsem si jako takovou celkem užil, ačkoliv mě bavila jenom pasáž v sekání vojáků. Dost mě štvala hloupost nepřátel, kteří nijak neutíkali, nic neslyšeli, sotva něco uviděli a když už se to zvrtlo, tak sice bylo krve jako ve filmu Kill Bill, ale všichni vojáci spadli na zem stejně a bez jediného škrábance. Jednou jsem hru dohrál, budu na ni vzpomínat celkem v dobrým, ale už ji víckrát nezapnu.”

Normálně se mi válí v kanceláři před tiskárnou šipky do kuše…

 

Vývojář: Cyanide

Vydavatel: Nacon, Bigben Interactive

Datum vydání: 4. 2. 2020

Cena digitální kopie: 30 €

Velikost hry: 30 GB

Platformy: PC (recenze), PS4, PS5, Xbox One, Xbox Series X a Series S

PŘEHLED RECENZE
Grafika
8
Zvuk / Soundrack
3
Příběh
3
Hratelnost
8
Zábava
6
Herní doba
8
Předchozí článekLittle Nightmares II má nové video
Další článekResident Evil: Village bude mnohem větší než Resident Evil 7
Hráč tělem i duší, který si libuje v RPG titulech a indie scéně, ale AAA hrou také nepohrdne. Milovník deskových her všeho druhu.

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno