Samurajská čest je zatraceně ošemetná věc. Vždyť kdo by si chtěl po naštvání šéfa pořádně ostrým wakizašim hned párat útroby? Ze hraní Samurai Shodown naštěstí seppuku páchat nebudete.
Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro
Prohlášení z perexu každopádně neplatí pro ty, co při první prohře hned mrskají ovladačem o zem. Samurai Shodown je bojovka a jako taková si od hráče vyžaduje trpělivost a zájem proniknout do jejich zákonitostí. A že zrovna Samurai Shodown (SS) funguje trošinku jinak. Pokud je vám název povědomý, klobouk dolů… Letošní díl totiž není ani omylem prvním. I když tomu předcházejícímu je již přes deset let a mnoho dílů vyšlo na pro našince dost podivných platformách často výhradně v Asii.
Až jiskry létají
V SSh neřetězíte údery do prsty lámajících komb, za plochou však hru nelze označit ani omylem. Každá z 16 hratelných postav (další přibudou se season passem, který je momentálně zdarma) se ohání katanou, naginatou či obdobnou zbraní. S tou lze uštědřit rychlý, ale poměrně neškodný ťukanec, středně silný útok často s dlouhým dosahem, nebo devastující, ale pomalý sek, přičemž trajektorii útoku ovlivňuje i právě držená směrová šipka.
Tím to však ani zdaleka nekončí, postava umí také kopat a nechybí ani speciální unikátní útoky. Obrana v SSh není řešena držením jednoho určitého tlačítka. Váš samurajský válečník přímé útoky vykrývá automaticky, když couváte od soupeře. Z popsaného je patrné, že udržování výhodné pozice a správné vzdálenosti je pro vítězství naprosto klíčovým předpokladem.
Cink cink
Pouze krytím soupeřových úderů však samozřejmě nezvítězíte a hra obsahuje spoustu možností, jak neuvážený krok nepřítele potrestat. Lze například blížící se ostří odrazit, nebo soupeři celou zbraň vyrazit z rukou. S pěstmi proti metrové kudličce se pak braní dost blbě, i když i v těchto případech SSh samozřejmě nabízí východisko.
Zejména multiplayerové souboje dvou hráčů jsou plné uspokojivého cinkání zbraně o zbraň a jde často o pořádně napínavá klání, kde nevykrytý speciální a zejména pak jednorázový devastující útok může znamenat skrouhnutí plného zdraví třeba na čtvrtinu. Hra pracuje na principu řízeného risku a trestání soupeřových neuvážených rozhodnutí. V ideálním případě je tedy potřeba mít nejen rychlé reflexy a dokonalou znalost postav duelu, ale i připravenou odpověď na možné tahy soupeře.
Zlo je třeba vymést hráběmi z čepelí
SSh nás potěšila podstatně odlišným soubojovým systémem než nabízí třeba náš oblíbený Mortal Kombat, díky čemuž působí i pro milovníky bojovek poměrně exoticky. Od zmiňovaného bojovkového velikána se však SSh má mnoho co učit v nabídce obsahu. Bez skinů a kosmetických vychytávek se obejít dokážeme (přítomné jsou jen čtyři barevné variace pro každou z postav), horší je to s hlavním singleplayerovém módem „Story“.
Autoři trošku zaspali dobu, a tam kde moderní bojovky servírují zábavnou béčkovou story, ve které chytře vystřídají většinu ansámblu hrdinu, si SSh připravil pouze dost zastaralou sérii soubojů. Na začátku tak čeká krátký filmeček a na konci další, oba do značné míry unikátní pro každou postavu. Ať už tak hrajete za hromotluka Earthquakea nebo půvabnou Shiki, vždy na vás čeká stejná cesta, dlážděná necelou desítkou sobojů a závěrečné řezanice se zlovolným bossem. V dobách dávno minulých měly zůstat i dlouhé loadingy, které i na PS Pro dokáží svojí četností i délkou spolehlivě štvát.
Slabý příběhový mód se snažili autoři vyvážit dalšími kratochvílemi pro jednoho hráče. Tahákem mělo být zejména „Dojo“, ve kterém se ukládají postavy hráčů po celém světě společně s unikátním herním stylem. V konečném důsledku by se měla umělá inteligence naučit hrát jako konkrétní hráč a z jednotlivých klání udělat nevyzpytatelný duel, evokující střetnutí se živým hráčem. Tak to však funguje spíše na papíře a zejména před vydáním skoro každý hráčský „Ghost“ fungoval tím způsobem, že počítačem ovládaná postava skákala na místě jako čamrda a sem tam sekla mečem. V posledních dnech se však situace zlepšila, i když výrazné rezervy jsou v módu Dojo stále cítit.
Soubor nabízených herních variant doplňuje časovka, kdy se s každým poraženým soupeřem přisype i několik sekund času, nebo mód přežívaní, kde je nepřekvapivým cílem porazit co nejvíce protivníků za sebou bez ztráty kytičky. Samozřejmě nechybí ani čistokrevná multiplayerová klání v hodnocených zápasech, nebo můžete online Pepíka z Brna zřezat jen tak „pro radost“.
I když působí nabídka módů vcelku pestře, v končeném důsledku nepřišli vývojáři s ničím vyloženě zajímavým. Jádro je vždy duel jednoho s jedním bez výrazného zásahu do pravidel. Navíc díky tomu, že není co odemykat nebo získávat, občas malinko pokulhává motivace. V souboji samotném však naštěstí hra vyniká.
Cos řeks?!
Zabijáci se ve hře navzájem špičkují výhradně v japonštině, což však výsledné atmosféře jenom pomáhá. I stylizovaná grafika a animace se v kontextu jednotlivých postav povedla a k zasazení evokující anime bez debat sedne. O něco hůře je na tom vcelku nenápadité a nedetailní prostředí jednotlivých arén, které jsou navíc absolutně neinteraktivní. Trochu nám to napichování na háky a vrhání rozžhaveného polínka z posledního dílu Mortal Kombat chybělo.
SSh boduje ne úplně tradičním soubojovým systémem, který po chvíli zvykání skvěle baví. Jednotlivá klání jsou tak souboje nejen reflexů, ale i plánování a strategie kdy a jakým způsobem udeřit. Pro příště by však měli vývojáři zamakat na singleplayerových módech a rozhýbat zejména zdřevnatělý příběhový režim, který od série náhodných bitek prakticky nerozeznáte.
Vývojáři: SNK Corporation
Vydavatel: Athlon Games
Datum vydání: 25. června 2019
Cena v PS Store: 1.499,-
Velikost hry: 18.62 GB
Platformy: PlayStation 4 (Recenze), další verze dorazí později
